Srpnový boj o rozhlas využil i autobusy
Každoročně si připomínáme květnový boj o rozhlas v roce 1945 a srpnový o třiadvacet let později. Ten první se proslavil slovy: „Voláme všechny Čechy!“; ten druhý: „Jsme s vámi, buďte s námi!“ Ten první boj byl ve znamení barikád z dlažebních kostek, ten druhý barikád z autobusů.
Letos je tomu 55 let, co se autobusy typu RTO 706 vyrobené vysokomýtskou Karosou v srpnu 1968 snažily o zastavení tanků okupačních vojsk. V postupu jim v Praze bránili lidé a zmíněné autobusy, které patřily pražskému Dopravnímu podniku a Československé automobilové dopravě. Jezdívaly tehdy na svých pravidelných linkách Italskou ulicí, nedaleko budovy rozhlasu. Nebyl problém některé z nich zastavit a sestavit neprodyšnou hráz. Tehdy to byly naše nejrozšířenější autobusy. Od konce 50. let do poloviny 60. let 20. století spadá jejich největší produkce, kdy konečnou montáž prováděla Karosa Vysoké Mýto. Stavěla je na podvozcích dodávaných firmou LIAZ a při použití zdokonalených pohonných jednotek z typu Škoda RT. Celokovová karoserie měla vpředu i vzadu panoramatická okna z kaleného determálního skla, zejména dálkové autobusy byly navíc bohatěji prosklené přidanými okny v obloucích střechy. Cirkulaci vzduchu zajišťovala bezprůvanová ventilace ve střeše, topení bylo nezávislé naftové.
A jak to s nimi vypadalo u rozhlasu? Okupanti začali najíždět obrněnou technikou do barikád. Demonstranti se snažili zapálit u rozhlasu zničená auta nebo autobusy. Srocení lidu i okupantů zapříčinilo, že jeden z českých demonstrantů prokopl krumpáčem nádrž sovětského tanku. Protože hořelo už nákladní auto, požár přeskočil na tank a potom na muniční vůz, který explodoval. Vyhořely dva autobusy, několik vozidel a několik bytů na Vinohradské třídě. Do toho se ozývala střelba ze sovětských samopalů. Výbuch usmrtil 12 lidí, tři osoby byly zastřeleny, dva lidé se zabili pádem z okna, 52 lidí bylo zraněno a hospitalizováno. Stopy po boji zůstaly na místě patrné ještě několik měsíců po tragédii.
Hořící tank tehdy odjel do Balbínovy ulice a byl okupanty hlídán, než dohořel. Autobusy, vyhořelé, a tanky, převálcované, se proměnily v železný šrot. Na Vinohradech se tak tehdy zastavila nejen městská doprava, ale i srdce několika občanů.
Jan Dvořák