Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 7

ČÍSLO  – SRPEN 

7

LETNÍ ČTENÍ

V

bletošním horém létě sem s před sebe npsl tř

slov uveden v ttulu To sou slov, ter spolu n

nesouvseí, nebo sou doonce v rozporu Cop o przd-

nnch se éolv normlní dítě věnue učení A učení se

přece odehrv ve šole,  to sou zděné stvb  ždn

přírod, romě snd šolní zhrd nebo pru před šolou,

oolo není A přesto tto tř slov mí společného více, než

se zd

Przdnn sou obdobím, d ždné šolou povnné

děco nechce trvt ve šole, b se něco nučlo  něco

nového dozvědělo třeb z fz, z cheme, ze zeměpsu

nebo nlčtn Ale dž hreme tnou hru o pold

musíme nít zprvu urtou u nevššího buu v oolí,

ter e směrem poledním,  tnou zprvu musíme vluš-

tt, nednou s prověřueme znlost  učíme se nové věc

z přírodopsu, ze zeměpsu, učíme se orentc  možn

zbrousíme stnm noustem  do cheme Adž tomu

přdme  sílu n pce, terou musíme odvlt men

zopce do poto, bchom postvl hrz, n netušíme,

 blízo sme  ověření teoretcch znlostí o nlo-

něné rovně, tření, rchlost  zrchlení, proudění  tlu

vod mnoh dlších nudnch  fdních pouče, teré

sme před půl roem slšel něde ve třídě od pn učtele

„Únor, měsíc plesů Šod, že sem eště t mld J rsné to musí bt n tovém plese Přestvuu s to

o nedostžnou pohdu Přpd m nemožné, že bch  sm bl něd přítomn tové rse“ Tto

slov npsl do svého tného deníu v únoru 1927 čtrnctlet Mld Frncov z Vnohrd Více než sto let

str dení bl nedvno nlezen n půdě domu v mlé vesnc ve frdlntsém vběžu  ndo ztím neví,

  proč se tm octl

Pomozte odhlt temství deníu Mld Frncové

N

lezce  dočsného držtele

po prolstovní deníu

hned npdlo vrtt e rodně

pstel, eím potomům

Tov pmt bude mít

pro ně stě neznedbtelnou

hodnotu Znmen to vš

rodnu Mld nít,  to ne-

bude ednoduché Pstel

už neže  dení obshue en

mlo onrétních údů, men

č místopsnch nzvů Nlezce

ptrl po rchvech obrtl

se té n nš redc, b

„příběh tného deníu“

uveřenl M sme se úolu

ndšeně zhostl  doufme,

že zume  vs, čtenře,  že

s ptrním po stopch rodn

Frncovch pomůžete

Dení zčín zpsem

z 18 prosnce 1926  ončí

31 srpn 1927 Nvním po-

etcm způsobem vpoví-

d osto let stré  zroveň

zlomové době před příchodem

rze Dívčno denní vprvění,

postřeh úvh doprovzeí

půvbné resb, vstřž fo-

torfe Mld n nch působí

řehce, le ve vdřovní e

rzn, smptc emncpovn

 enerc

Zde sou ztím znm

ft  hpotéz Mld

pochzel zPrh, prv-

děpodobně z Vnohrd

Vrůstl vpoměrně dobře

stuovné měšťnsé rod-

ně, měl dvě sestr, strší

Mr  mldší Věru, ter

cvčl vSoole Mt

Mld se menovl Mre

Frncov, otcem bl zřemě

Alos Frnc, dmnstrtor

frm JUDr Edurd Jn Bštř

 spol,  spolumtel Obchod-

ních Novn V deníu není přím

úd, de rodn Frncovch žl,

le lze soudt, že v tehdeší Hl-

ově třídě 565/1 Původní dům

vdnešní Londnsé ulc už ne-

exstue, n čp 565/62 stoí dům

nov Ze zpsů zfotorfí

se lze domnívt, že Mld do-

chzel do Občnsé  obecné

šol dívčí u sv Jndřch

Ndou se potomc Mld Frncové č nědo n

z rodn Dostne se Mldn dení do povol-

nch ruou dozvíme se více o eím žvotě

Mlí čtenř, poud mte éol nformce

o rodně Frncovch, rd č tp, npšte

n e-ml redce@prh2cz

mab

Przdnn, učení, přírod

k číslu 5/ 2023

Novn Prh 2 sou oprvdu velm

zímvé V větnovém čísle ste psl

o resturc – bstru TmrndTree,

teré vede pn Ldslv Dvoř Zro-

veň ste otsl eho předps n nudle

Vření není moe profese, vžd pro

mne blo spíš en zlbou Přmlou-

vl bch se z něou detní ídelnu

v Prze 2 Pmtu, že v mnulost

edn bvl poblíž Novoměstsé

rdnce, druh ve Vodčově ulc, n

edn už nefunue Zůstv edn,

to v Prze 1 ve Splené ulc Určtě

b podobn detní ídeln mohl bt

 vPrze 2 n něém rušném místě,

de e zstv trmví nebo metr

Helena Čámská, Praha 2

k číslu 6/2023

Moc mě potěšl červnov ten,

de blo méno Jn Bhm Zemřel

v roce 1959 v mém rodšt v Bltné,

d bl eště znm o Město růží

Vpěstovl růž Super Str, terou

do loňsého rou obdvovl ob-

vtelé Prh 2, v ulc Nezmslov

vpředzhrdce, pro eí rsnou brvu

 ndhern vzrůst Blo í více než

40 let Ustoupl stvebním úprvm

Helena Dvořáková, Praha 2

  



Adž se tov osm pot se steně strm lu

holm odudolv z czn, velm rchle pochopí, proč

e dobré mluvt nlc   sndné e se domluvt, dž

umím něol vět  neboím se e použít Dv tdn s n-

lcm mrd sou možn steně důležté o nutné,

le nudné bflovní slovíče

Tohle všechno le třnctletého lu nebo holu, teří

prvě s prtou mrdu bouí o pold, vůbec nenpd-

ne Prostě žd děl věc, teré dělí ech mrd,

teré vděl u rodčů nebo teré e npdl o první

Teprve vnímvěší dospěl, ter se umí zpot do dětsé

hr, může sndno  bez nmh propot teoretcé,  ted

zdnlvě fdní  zbtečné šolní pouč s onrétní prxí

 uzt, co to e ohnsov vzdlenost třeb n příldu

zplení ousu ppíru lupou Chtří rodče, šovní vedou-

cí nebo doolv dospěl může př hře nučt nebo upevnt

znlost ze šol  dět s n nevšmnou, že se prvě něco

nového dozvěděl

A e úplně edno, estl tové hr dět hrí n Folmn-

ce, s rodč n oupčce něde u moře n plž, s dlším

mrd u bbč n chlupě, n příměstsém tboře

nebo třeb pod stnem se sut

A o przdnnch se nvíc žd může, nebo doonce

musí nučt ednu velm důležtou vlstnost Velm čsto

se o przdnnch potte s nm mrd než s těm

ze tříd, teré už žd zn o své bot A nednou se

žd lu  hol musí umět zřdt do trochu né prt

dětí, de možn pltí n prvdl  né rtul A nučt se

zpdnout do prt eště nedvno neznmch mrdů,

n edné strně respetovt znlost  dovednost druhch

n druhé strně dozt upltnt svoe dovednost, e do

prtcého žvot  nezplcení

O przdnnch poznte nové přtele  nové znmé,

teří sou suteční  mí relné vlstnost To nesou

ždní vrtulní frends, teré můžete lovt To sou ldé

z ms ostí, se term prožete noční boovu, večer

u tboru, npínvou cestu potoem nebo třeb večerní

bouřu A n to se nezpomín, to s budou dět pmto-

vt eště dlouho Poud ždé dítě přeon vlstní obv

z neznmého, poud Petr nebo Anču nevděsí večerní

štěot srnců, poud zvldnou noční hlídu n tboře, nučí

se něco, co se neučí vždné šole, le co e nevíce potře-

b Przdnn sou delní  tomu, bste se žd nučl

přeonvt sm sebe, svoe strch  svoe obv A to e

vžvotě nezplcení

A poud se chcete něco nučt  z tohohle textu, můžete

změřt velost věží bzl sv Ludml n nměstí Míru

Stčí  tomu metrov hůl  stín od sluníč A té musíte

vědět něco mlo o podobnost troúhelníů

Radim Perlín