Fejeton: Prázdniny, učení, příroda

V  letošním horkém létě jsem si před sebe napsal tři slova uvedená v titulku. To jsou slova, která spolu nijak nesouvisejí, nebo jsou dokonce v rozporu. Copak o prázdninách se jakékoliv normální dítě věnuje učení? A učení se přece odehrává ve škole, a to jsou zděné stavby a žádná příroda, kromě snad školní zahrady nebo parku před školou, okolo není. A přesto tato tři slova mají společného více, než se zdá. 

Prázdniny jsou obdobím, kdy žádné školou povinné děcko nechce trávit ve škole, aby se něco naučilo a něco nového dozvědělo třeba z fyziky, z chemie, ze zeměpisu nebo angličtiny. Ale když hrajeme tajnou hru o poklad a musíme najít zprávu ukrytou u nejvyššího buku v okolí, který je směrem poledním, a tajnou zprávu musíme vyluštit, najednou si prověřujeme znalosti a učíme se nové věci z přírodopisu, ze zeměpisu, učíme se orientaci a možná zabrousíme s tajným inkoustem i do chemie. A když k tomu přidáme i sílu na páce, kterou musíme odvalit kámen z kopce do potoka, abychom postavili hráz, ani netušíme, jak blízko jsme k ověření teoretických znalostí o nakloněné rovině, tření, rychlosti a zrychlení, proudění a tlaku vody a mnoha dalších nudných a fádních pouček, které jsme před půl rokem slyšeli někde ve třídě od pana učitele. A když se takový osmák potká se stejně starými kluky a holkami odkudkoliv z ciziny, velmi rychle pochopí, proč je dobré mluvit anglicky a jak snadné je se domluvit, když umím několik vět a nebojím se je použít. Dva týdny s anglickými kamarády jsou možná stejně důležité jako nutné, ale nudné biflování slovíček.

Tohle všechno ale třináctiletého kluka nebo holku, kteří právě s partou kamarádu bojují o poklad, vůbec nenapadne. Prostě každý dělá věci, které dělají jejich kamarádi, které viděli u rodičů nebo které je napadly jako první. Teprve vnímavější dospělý, který se umí zapojit do dětské hry, může snadno a bez námahy propojit teoretické, a tedy zdánlivě fádní a zbytečné školní poučky s konkrétní praxí a ukázat, co to je ohnisková vzdálenost třeba na příkladu zapálení kousku papíru lupou. Chytří rodiče, šikovní vedoucí nebo kdokoliv dospělý může při hře naučit nebo upevnit znalosti ze školy a děti si ani nevšimnou, že se právě něco nového dozvěděly. 

A je úplně jedno, jestli takové hry děti hrají na Folimance, s rodiči na koupačce někde u moře na pláži, s dalšími kamarády u babičky na chalupě, na příměstském táboře nebo třeba pod stanem se skauty. 

A o prázdninách se navíc každý může, nebo dokonce musí naučit jednu velmi důležitou vlastnost. Velmi často se o prázdninách potkáte s jinými kamarády než s těmi ze třídy, které už každý zná jako své boty. A najednou se každý kluk a holka musí umět zařadit do trochu jiné party dětí, kde možná platí jiná pravidla a jiné rituály. A naučit se zapadnout do party ještě nedávno neznámých kamarádů,  na jedné straně respektovat znalosti a dovednosti druhých a na druhé straně dokázat uplatnit svoje dovednosti, je do praktického života k nezaplacení. 

O prázdninách poznáte nové přátele a nové známé, kteří jsou skuteční a mají reálné vlastnosti. To nejsou žádní virtuální friends, které můžete lajkovat. To jsou lidé z masa a kostí, se kterými prožijete noční bojovku, večer u taboráku, napínavou cestu potokem nebo třeba večerní bouřku. A na to se nezapomíná, to si budou děti pamatovat ještě dlouho. Pokud každé dítě překoná vlastní obavy z neznámého, pokud Petra nebo Aničku nevyděsí večerní štěkot srnců, pokud zvládnou noční hlídku na táboře, naučí se něco, co se neučí v žádné škole, ale co je nejvíce potřeba. Prázdniny jsou ideální k tomu, abyste se každý naučil překonávat sám sebe, svoje strachy a svoje obavy. A to je v životě k nezaplacení. 

A pokud se chcete něco naučit i z tohohle textu, můžete změřit velikost věží baziliky sv. Ludmily na náměstí Míru. Stačí k tomu metrová hůl a stín od sluníčka. A také musíte vědět něco málo o podobnosti trojúhelníků.

Radim Perlín