Vzpomínky na Karlov: léto
Léto na Karlově bývalo příjemné. V 60. letech tu fungovalo mnoho hostinců a restaurací – jediné ulice, kde nebyla žádná, byly Horská a Boženy Němcové. My děti jsme tam mohly usrkávat pouze žlutou bublinkovou limonádu. Jiné to bylo, když si nás tatínkové posílali pro točené pivo k večeři. Já jsem chodíval s keramickým džbánem do osvěžovny s názvem Výčep u Vinohrad na rohu Legerovy a Tyršovy ulice s vchody z obou ulic. Měli tu obrovskou tabuli nad vchodem, kde byly výsledky a tabulka naší fotbalové 1. ligy i se znaky klubů. Maminkám se zase chodilo pro mléčné výrobky do malé mlékárny na rohu Legerovy a Tyršovy ulice. Mohutná prodavačka v bílém plášti tu rozlévala z konví do přinesených bandasek mléko, také se prodávalo v litrových flaškách, v půllitrových smetana a v malých čtvrtlitrových jogurty. Asi v polovině 60. let obchod zanikl.
Osvěžením bývalo na Karlově koupání. Na levých karlovských šancích byl u dětského hřiště venkovní bazén, zanikl v roce 1967 při stavbě Nuselského mostu. Nahradilo ho odtahové parkoviště. Bazén byl i na Fügnerově náměstí. Byla to vlastně hasičská nádrž obdélníkového tvaru z doby 2. světové války. Rostly tu lekníny, kolem nádrže byly cestičky s lavičkami a záhony květin se stromy.
Ale na Karlově byl i průmysl, různé dílny a sklady. Na začátku 20. století byla největším karlovským podnikem elektrárna za vodárnou, která napájela proudem pražskou pouliční elektrickou dráhu. Na Fügnerově náměstí byla na rohu Sokolské ulice velká knihárna. Na jeho severním rohu s Legerovou ulicí byl pneuservis. Na dalším rohu se Sokolskou ulicí byla hospoda, kde jsme z ulice zase sledovali spouštění dřevěných sudů s pivem, kladkou do sklepních prostor. Vedle jsme chodívali na zmrzlinu k cukráři Voříškovi. Za tehdy modrou papírovou tříkorunu se tu prodávalo tzv. mejdlíčko, za dvacetník šumák, bonbóny byly podle váhy v papírových pytlících.
Ovšem nejen mírumilovné tu bývalo dětství. Na karlovských hradbách, ale i na nedalekých skalkách na kraji Folimanky se válčilo – Nuseláci proti Karlovákům. Říkalo se, že Nuselákům k dobytí hradeb radí staří chlapi, bývalí členové Vyšehradských jezdců. Bitvy většinou končily brzy po zahájení; buď se Nuseláci stáhli na Folimanku ke svému Botiči, nebo se Karlováci rozutekli ve svých ulicích.
Stavba Nuselského mostu a podzemní dráhy ukončily tento klidný prostor uprostřed Karlova. Vznikly tu podchody pro pěší pod čtyřproudovými výpadovkami Severojižní magistrály.
Jan Dvořák