Nová energie ve starém údolí. Nusle ožívají
Nusle, které se nacházejí v údolí potoka Botič na východ od Vyšehradu, byly podle Encyklopedie Prahy 2 osídleny již v dávných dobách a první zmínky se objevují na začátku 11. století v zakládací listině Vyšehradské kapituly. Až do poloviny 19. století zde byl široký zelený pás – vinuly se tu vinice, z nichž nejznámější byla Folimanka, a louky se střídaly s poli, zahradami a sady.
V raném středověku patřila část Nuslí Vyšehradské kapitule. Později přešla ke kostelu v Krušině, což byla dávná osada zaniklá po husitských bouřích, na jejímž místě vyrostla Pankrác. V dalších letech oblast proslula oblíbenou ševcovskou poutí Fidlovačka. Konala se v Nuselském údolí, lidově zvaným Jamrtál (někdy také Údolí nářku či Slzavé údolí), vždy ve středu po Velikonocích na velké louce, která tvořila přirozenou hranici mezi horními a dolními Nuslemi. V letech 1989-1921 byly dokonce Nusle samostatným městem. Se zástavbou činžovními domy se celá lokalita proměňovala a v roce 1922 se Nusle staly součástí tzv. Velké Prahy. V současnosti jen malá část Nuslí patří k Praze 2, většina území je součástí Prahy 4.
Nusle se původně jmenovaly Neosvitly, jméno tehdy odkazovalo na tmavé Nuselské údolí. Název „Nusle“ vznikl zřejmě zkomolením tohoto slova, ačkoliv o původu jména existuje víc teorií.
Pestré plamínky, co Nusle oživují
„Ráno je deštivé, krušné. Stehlíci, modřinky křižují šedivé Nusle pestrými plamínky,“ napsal v roce 2000 básník Jiří Tomášek v osmiverší nazvaném Ráno je deštivé, krušné. Vystihl jím realitu dnešních Nuslí, které mohou v porovnání s jinými pražskými čtvrtěmi opravdu působit trochu šedivěji. A ty pestré plamínky? To přece mohou být metaforou na různé nové podniky, ať už restaurace, kavárny či jiné provozovny, které v posledních letech šedivou tvář čtvrti za Botičem vybarvují.
A nejen to. Aby byly Nusle ještě příjemnějším místem k životu, je závazkem i městské části Praha 2, pod kterou část čtvrti spadá. Všichni se už jistě těší na červnové trhy, které mají za úkol rozsvítit Ostrčilovo náměstí – budoucí centrum sousedských setkání.
Ostatně už v roce 2023 prošlo toto náměstí revitalizací: vozovky získaly živičný povrch, parkovací stání je z velké žulové dlažby a chodníky z kamenné mozaiky. Součástí rekonstrukce byla i úprava odvodnění, přeložky sítí, výsadba zeleně, obnova veřejného osvětlení a bezbariérová úprava tramvajových zastávek. Rekonstrukcí prošla i část Jaromírovy ulice. Chloubou Nuslí mají být i nově zrekonstruované Lumírovy sady, které by měly v roce 2027, až bude rozsáhlá revitalizace ukončena, skutečně prokouknout: dostanou novou zeleň, květnatou louku, ale i nové lavičky, osvětlení a herní prvky pro děti. Součástí bude rekonstrukce parkových cest a výstavba nového zákoutí, které nabídne prostor pro kulturní akce a setkávání. Modernizací v následujících letech projde i železniční trať procházející Nuselským údolím.
Jak tuto dlouho opomíjenou část Prahy 2 ještě více zvelebit a dodat jí ještě více „pestrých plamínků“, diskutují zvolení politici a jejich zástupci i v tomto vydání Novin.
Jan Martinek
„Vinice na půlnoční straně Botíče počínaly od samé zdi městské pod Karlovem, kdež nynější Folimanka nazývala se vinicí Folmanovou neb Folemánovou dle někdejšího držitele svého. Od ní nedaleko na vrchu mezi dvěma cestami do Nusel byla velká vinice kapituly pražské. Východně od ní táhly se vinice až k Vršovicům, jedny dole v rovině, druhé na vrších,“ cituje Encyklopedie Prahy 2 staré písemnosti, které ukazují, že Folimance dal jméno měšťan Jakub Foleman už ve 14. století. Usedlost stála na svahu od 18. století, v 60. letech 20. století byla zbořena. V místech, kde stála, se nyní tyčí podpěrný sloup Nuselského mostu, nedávno zde vyrostl multifunkční volnočasový areál pro děti.
Nuselský most je především známý jako oblíbené místo sebevrahů. Trochu neprávem, byť zde skokem do Nuselského údolí ukončily svůj život přibližně dvě až tři stovky lidí. Nejvytíženější most v Česku slouží ale především jako dopravní tepna, a to nejen na povrchu, kde přes něj denně přejíždí desetitisíce aut: uvnitř mostu je umístěn tubus pro metro, mezi stanicemi I. P. Pavlova a Vyšehrad na trase C se denně přepraví přibližně 370 tisíc lidí. Ačkoliv o jeho výstavbě se začalo uvažovat už před sto lety ve 20. letech 20. století, ve skutečnosti začala až o čtyřicet let později a „Nuselák“ byl slavnostně otevřen v roce 1973. V roce 2007 dostalo zábradlí na mostě speciální nástavbu proti sebevrahům, kterou nepřekonali ani profesionální horolezci. Přelézt se ji podařilo jen jedinému člověku, a to v roce 2024. Jemu však skok do čtyřicetimetrové hloubky naštěstí rozmluvili záchranáři.
Na dobových i současných fotografiích můžeme vidět „dvojkovou“ část Nuslí: tedy Ostrčilovo náměstí a ulice Sekaninova, Oldřichova a Jaromírova. Hotel Union, který je na starém snímku dobře viditelný, existuje už od roku 1910, kdy jej postavili manželé Anna a Josef Rejzkovi, majitelé pozemků v Nuselském údolí, podle návrhů architekta Josefa Benedikta. Za socialismu byl znárodněn, ale stále fungoval jako hotel pod původním jménem. A tak funguje i dnes, kdy jej opět provozují přímí potomci manželů Rejzkových. Ostrčilovo náměstí už z parku Folimanka neuvidíte, výhled zakrývají vzrostlé stromy.