Textil Forum není obyčejný obchod s látkami
Doby minulého režimu, kdy si Češky šily doma podle střihů z časopisu Burda, když nabídka v obchodech byla žalostná, jsou pryč. Dnes je možné vybírat ze široké nabídky konfekčního i značkového oblečení různé provenience. Přesto šití podomácku stoupá v oblibě. Levné oblečení z Číny už lidi omrzelo. Takové ale v obchodě s látkami Textil Forum v Uruguayské ulici nenajdete.
Jeho majitelka Jana Řehořová šicí stroj doma nikdy neměla. Pochází z byznysového prostředí a roky se živila jako IT specialistka. Letos na jaře se ale rozhodla pro odvážný krok do neznáma: za naspořené peníze si koupila oděvní firmu a pronajala si přízemní prostory obchodu s látkami v domě v Uruguayské ulici 11. Můžete si tam koupit látku, nechat si spravit oblečení nebo se zapsat na kurzy šití. Dobré rady, jak se o látky starat, například: hedvábí nikdy neperte, jinak ztratí lesk! Na první šití si neberte saténové hedvábí, chová se pod strojem jako chobotnice!, dostanete na cestu zadarmo.
Textil Forum v inovativní podobě, kterou mu Jana Řehořová vtiskla, v Uruguayské ulici funguje pět měsíců. „Vždycky jsem toužila stát se návrhářkou, ale moji rodiče to neviděli jako perspektivní povolání. To, že nakonec mám oděvní firmu, je vlastně malý zázrak a pomohla mi k němu náhoda. Byla jsem si tady koupit látky a prodavačky mi řekly, jak jsou smutné, že krám s látkami tady po devatenácti letech končí. Šla jsem domů, poradila se s partnerem, spočítali jsme úspory a do čtrnácti dnů jsem firmu koupila a obchodní prostory si pronajala. Často pracuji i čtrnáct hodin denně, ale jsem tu šťastná – IT prostředí pro mě bylo toxické a neviděla jsem v té práci žádný hmatatelný výsledek,“ líčí počátky svého podnikání. Šťastný konec to mělo i pro obě původní prodavačky, vyučené dámské krejčové – obě zůstaly.
Textil Forum není obyčejný krámek. Má v sobě něco z elegance a útulnosti vinohradských kavárniček – před dveřmi černá tabule, na níž je křídou napsané přání: Krásný den a pod ním namalované sluníčko. Vejdete do obchodu s látkami a galanterií s prodejním pultem, odkud je vidět do skladu a sousední místnosti, která funguje jako dílna pro další firmu nazvanou Stehovka. Ta se specializuje na úpravy a opravy oděvů (maximálně do tří dnů, což je skutečná rarita) a šití na zakázku. Právě zde se konají kurzy šití. Začaly minulý měsíc, jsou pouze tříčlenné, aby se lektorka mohla každému věnovat, a překvapivě se do nich hlásí i muži. Všechno je alabastrově čisté a světlé, na skleněných výplních dveří ani šmouha, šicí stroje jsou zakryté bílou látkou, aby se na ně neprášilo, před oknem šedivá pohovka pro zákazníky. Jana Řehořová přiznává, že čistota má v jejím životě důležité místo. Také si hned všímá toho, že mám na bílých šatech čárku od propisovací tužky. „Na to je nejlepší mýdlo Jelen – namočit, namydlit a vyprat. Skvrny s ním prala už moje maminka i babička, je to nejlepší věc, co s tím můžete udělat, navíc mýdlo s jelenem není agresivní k barvám,“ radí mi.
Ptám se, co je první věc, kterou po příchodu do obchodu po ránu udělá. Odpověď je překvapivá. „Doplním misku s bonbony. Nechávám si posílat z Ostravy karamelky v originálním balení, kde na papírku stojí: ,Sluší ti to! Usměj se.‘ Je to dárek pro každého, kdo u nás nakoupí nebo mu přes můj e-shop posílám balíček – maličkost, ale lidé to pokaždé ocení,“ svěřuje se se svými nápady. Zákazník nesmí poznat, když něco nejde – například v galanterii je v poslední době nedostatkovým zbožím téměř všechno, dokonce i spínací špendlíky. Většinu galanterního zboží Jana Řehořová objednává z Německa, kde si stále drží kvalitu, ale řada továren v Evropě zkrachovala. Podobně je to s českými látkami, které jsou téměř nesehnatelné, a ty, co dodnes existují, se hodí většinou jen na ubrusy a ručníky. Velkou českou sametárnu koupili před časem Italové a odstěhovali ji do své země, takže samet teď Textil Forum objednává z Itálie. Český len ve velkém vyvážíme. Ale jsou i dobré zprávy, na podzim by do vinohradského obchodu měla poprvé přijít česká vlna od manželů Kubákových. A hlavně s úsměvem a někdy i s karamelkou jde všechno líp.
kla
Na svých vzorech spolupracuje Jana Řehořová například s výtvarnicí Blankou Morikawa
Typickým zákazníkem Textil Fora je dámská krejčová nebo designér, domácích švadlenek sem chodí méně. To se ale postupně mění, Jana Řehořová nakupuje i látky vhodné pro domácí šití, jako je kvalitní bavlna nebo viskóza. Seženete tady také krajky a látky na svatební a plesové šaty. A inspirací pro horké letní dny jsou zdejší lněné látky, které se sice mačkají, ale člověk se v nich tolik nepotí a jsou příjemné na kůži. Do horka Jana Řehořová doporučuje i mušelíny, což je vlastně dvojitá gázovina, a kdo na to má, ať sáhne po hedvábí. Nejžádanější látkou v současnosti je krajka, kterou je ale velmi těžké sehnat, nyní se rýsuje spolupráce s dodavatelem z Indie. Velká poptávka je také po nemačkavých viskózách. „Objednávám je neustále, ty mizí z pultu obrovskou rychlostí,“ říká Jana Řehořová. Když obsluhuje designéry, hodně si s nimi povídá o jejich požadavcích a podle toho upravuje nabídku galanterního zboží – z takového podnětu objednala například transparentní zipy.
Vybírat můžete ze stovky látek – jen hedvábí se tu vyskytuje v deseti různých typech. Látky se sem dovážejí z osmi evropských i zámořských zemí, je mezi nimi Dánsko, Japonsko, Indie, Slovensko. Dokonce i v České republice se najdou lidé, kteří si šijí japonská kimona, a existuje tu česká kimonová značka Purply. Nákup takových nadstandardních látek majitelka dotuje, jsou to látky pro radost, jinak si ale obchod na provoz vydělá. Nechává si i vyrábět a tisknout vlastní látky ve spolupráci s různými umělci, v současné době je to Blanka Morikawa.
Bonusem navíc je lokalita. „Vinohrady jsou bezvadné, všechno je tu na dosah, je tu sousedská komunita, lidé se o sebe vzájemně zajímají a i díky tomu se tady cítím bezpečně. Když jsme prostory rekonstruovali, hned první týden se přišlo několik lidí zeptat, co tu bude. A dodnes tvoří lidé z okolí naši stálou klientelu,“ říká Jana Řehořová. Tak trochu jí to připomíná rodnou Olomouc. „V IT firmách panuje moderní neosobní prostředí, lidi jsou nejraději, když se s nikým nepotkají ani ve výtahu. Já jsem ale vyrostla v malém městě, kde se všichni znají. V Olomouci, kdybyste šel po ulici a o někom řekl něco špatného, tak vám někdo v tu ránu dá přes ústa, protože ten někdo je jeho bratranec. Je to trochu nadsázka, ale chci tím říct, jak je lidská pospolitost důležitá,“ uzavírá.
kla