Do postavy Catriny jsem se zamilovala

Andrea Escobar Rios s fotografem výstavy Brauliem Larou
FOTO: ANELA MARJAN @anelamarjan

Andrea Escobar Rios je autorkou unikátního projektu „Catrinas por el mundo“ (Catriny ve světě), výstavy, která v Praze představuje národní kulturní bohatství mexického svátku mrtvých. Andrea Escobar vyučuje marketing na univerzitě Monterrey v Mexico City, věnuje se výzkumu prostředí luxusního marketingu a módních značek a její osobní vášní je olejomalba a profesionální líčení. Od roku 2019 také vyučuje zahraniční studenty na katedře mezinárodního obchodu pražské Vysoké školy ekonomické, a v Praze také žije. Náš rozhovor, tlumočený ze španělštiny, se odehrával na mexickém velvyslanectví:   

Jaký vztah máte k české národní kultuře? 

Obdivuji zdejší hrdost a disciplínu, s níž v Česku pečujete o kulturní dědictví a památky. A vím, že podobně to vnímají i moji zdejší mexičtí přátelé i turisté, kteří sem přijíždějí.

Kde se cítíte doma? Tady nebo v Mexiku?

Těžká otázka…Tady. Opravdu. Mám tu práci a manžela. 

Jak se zrodil nápad uspořádat fotografickou výstavu na téma nejslavnějšího mexického svátku? Praha je vůbec prvním městem, která výstavu hostí...  

Hledala jsem způsob, jak představit rodné Mexiko ve svém novém domově a v zemi, která mi dala práci. Chtěla jsem nejdůležitější místa svého života uctít tím, co je mi drahé, a tím, co umím. Vyrůstala jsem v prostředí, kde se tradici Dne mrtvých dával velký důraz. Výstava spojuje můj osobní život a moji profesi. V profesionálním líčení se zdokonaluji patnáct let a prostřednictvím výstavy tohoto formátu můžu ukázat všechno, co jsem se naučila. 

 Srovnávám naše Dušičky a váš Den mrtvých. V Mexiku má tento svátek jinou energii, veselejší, barevnou. Má to být spíše oslava než vzpomínka, setkání s blízkými, kteří zemřeli? 

Ano, je to svátek, v němž se předkolumbijské tradice spojily s katolickými prvky a mexickými tradicemi. Oslavujeme zemřelé a jejich nekonečnost v našich myslích. Je to dialog s našimi blízkými, kteří fyzicky odešli, ale vlastně jsou pořád s námi. Připravujeme jim jejich oblíbená jídla, nápoje, květiny... Je to vlastně oslava života.  

Na fotografiích představujete krásně oblečené a nalíčené dívky, živé podoby Catriny (symbolické postavy Dne mrtvých – tzv. „ušlechtilé lebky“). Sama jste je líčila. Jak jste si modelky vybírala, co bylo kritériem? Krásná tvář? Zájem?  

Nejsou to profesionální modelky, ale moje české a slovenské kamarádky. Chtěla jsem, aby zažily, jaké to je, být Catrinou. Už od začátku projektu jsem se držela hesla, že prostřednictvím umění lze zažít kulturu. Dívky měly možnost samy sebe vidět jako Catriny a ten zážitek je cenný. 

Představovala jste někdy Catrinu? Byla jste sama sobě modelkou? 

V Mexiku jsem vždycky byla Catrina (směje se). Je to moje oblíbená postava, do které jsem se zamilovala. V mém rodném městě jsem byla známá tím, že jsem v Den mrtvých nosila krásné, extravagantní šaty a sama jsem se líčila. Teď už to nedělám, mnohem radši pozoruji výsledky své práce na druhých. Vytvářím Catriny a vyjadřuji tím sebe sama.   

Ptala se: mab