Psalo se před sto lety

Dnes z vinohradských ulic

„Normální veřejné osvětlení Královských Vinohrad jest sensací dne, o níž všude se hovoří. Naše třídy, ulice a náměstí netonou již ve válečné tmě, nýbrž skví se opět v někdejším svém jasu. Normální osvětlení jest všeobecné, tedy svítí se i tam, kde ani za posledního zlepšení se nesvítilo.“

S příchodem jara se rozběhly ve vinohradských ulicích různé stavební akce. Mimo jiné byla zahájena rekonstrukce budovy spořitelny vedle vinohradské radnice: „Skládka stavebního materiálu na Purkyňově náměstí před radnicí neslouží městu k ozdobě, ale tak to chodí ve Velké Praze. Upravovatelé domu Městské spořitelny zdejší zažádali včas na pražské radnici o vykázání skládky, ale dodnes neobdrželi vyřízení.“ Sloučení Královských Vinohradů a dalších předměstských obcí  s Prahou přinášelo také nutnost přejmenovat některé ulice. K tomu docházelo postupně, od začátku dvacátých let. Samozřejmě ne všichni tyto změny vítali: „Nová titulatura velkopražských ulic není sice dosud vcelku provedena, přes to však provádí se již tu a tam. Žel bez rozvahy a bez ohledu na tradici i povahu místa.“ V roce 1923 došlo k přejmenování 

ulic Táborské a Sadové: „Ulice Táborská, ležící zpola na územím vinohradském a zpola na pražském, bude nyní slouti Legerova a třída Sadová před nádražím Wilsonovým třídou Hoowerovou.“  Noviny správně podotkly, že nový název bude pro mnohé Pražany jazykový oříšek: „Nové pojmenování těžko se mezi lidmi bude vžívati. Lid nebude říkati správně ulice Ležé-ova, nýbrž Legerova či Ležérní. Němci pak úmyslně budou ulici znáti jen jako Legergasse.“ 

Naplno započaly stavební práce také na posledním velkém nezastavěném pozemku v centrální části Královských Vinohradů, na proslulém Seidlově poli. Jako první začal vyrůstat blok budov mezi ulicemi Blanickou a Sázavskou: „Stavební ruch na Seidlově poli je zjev velmi radostný, jejž vychutnati dovede pouze ten, kdo ví, co se nás natrápil tento zakletý vzdorován. Celá třetina pole jest již v pohybu. Vozí se, kope se, vyměřuje se. Ze staveb, jež se tu zbudují, přijde nejprve na řadu 7 šestipatrových domů činžovních pro zaměstnance sdružené v Poštovní unii. Ve dvorní prostoře bloku projektován jest veliký biograf, nad ním sál a místnosti spolkové.“ V původním regulačním plánu se myslelo také na malý parčík, který měl v této lokalitě vzniknout na místě staré zahrady, ale nakonec byl celý prostor zastavěn do podoby, kterou známe dnes: „Litujeme této změny ze dvou důvodů. Vinohrady ztratily další kousek svých plic, tvořených zelení. Padl tak poslední historický zbytek prvotního rázu Vinohrad.“ Nejeden vinohradský pamětník litoval rovněž vykácení aleje starých topolů, které předznamenalo stavební práce: „Topoly byly posledním zůstatkem slavné Kanálské zahrady, té zahrady, jejíhož zániku žádný její pamětník a přítel staré Prahy nepřestane nikdy litovati.“ A dobrá zpráva na závěr: „Dolní Šumavská ulice mezi ulicemi Slezsku a třídou Jungmannovou byla v předešlém týdnu vydlážděna. Po dlažbě zbyla tu spousta přebytečného kamene, jehož bude použito ke dlažbě jinde.“ 

Michal Frankl

Pozn. autora: Citace z dobového tisku pochází z periodika „Vinohradské listy“, které je součástí fondů Národní knihovny České republiky.