Praha 2 oživila vzpomínky na tragický nálet
Byla Popeleční středa 1945, když se polední nebe nad Vinohrady, Novým Městem a Podskalím proměnilo v peklo. Praha 2 nyní vystavuje nečekaně objevené nálezy toho, co zbylo po náletu spojeneckých letadel na Prahu. Sedm ohořelých trámů je mementem, aby se podobné hrůzy neopakovaly.
Sedm ohořelých trámů, sedm němých svědků tragédie. Našly se teprve nedávno náhodou na Karlově náměstí při rekonstrukci části budovy Všeobecné fakultní nemocnice, která byla rovněž zasažena shozenými bombami. Z iniciativy městské části Praha 2 jsou nyní vystaveny na třech pietních místech, kam před 81 roky dopadal popel Popeleční středy. Pětice trámů je zavěšena na ocelových lankách ve věži Novoměstské radnice, po jednom trámu je ve vstupní dvoraně Faustova domu a budově III. Interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice.
Stovky obětí náletu tak už připomíná nejen pamětní deska na Karlově náměstí, ale i tento společný projekt MČ Praha 2, VFN a 1. LF UK nazvaný Příběh Prahy 2 – Zmizelé tváře městské části. „Přímých svědků náletu na Prahu už mezi námi zůstává jen velmi málo. O to cennější jsou vzpomínky, které se nám podařilo včas zachytit a uchovat,“ řekl při odhalení instalace na Novoměstské radnici starosta Prahy 2 Jan Korseska. A s přítomnými se podělil o dosud nezveřejněnou vzpomínku paní Luisy Troníčkové, která v té době pracovala jako písařka ve firmě v Sázavské ulici: „Polovina domu dostala zásah, zbyla z něj hromada cihel a v ní ti, co zůstali v bytech. Na ulici stáli plačící lidé, kteří nevěřícně zírali na trosky, pod kterými zmizely jejich rodiny, většinou manželky s malými dětmi. Rozeběhla jsem se do Nuslí přes Bělehradskou třídu a po Nuselských schodech, vyděšená, strachující se o rodiče. Na ulici leželi mrtví, nohama jsem drtila sklo z oken a výloh. Můj zážitek byl tak otřesný, že jsem o něm nikdy moc nemluvila.“
Tato událost, o jejíž příčině se stále vedou dohady, dodnes rezonuje v rodinách stovek obětí a tisíců zraněných, mezi jejich sousedy a známými. Bohužel, poplašné sirény se spustily se zpožděním a lidé je zpočátku nebrali vážně – zněly často a nic se nestalo. Tentokrát ano.
„I pro historiky bylo velkým překvapením, že se osm desítek let po náletu našlo něco hmatatelného z té chvíle,“ řekl historik Boris J. Uhlíř, který se specializuje na dějiny Protektorátu Čechy a Morava. Poničeny byly také domy a kostely – židovská synagoga v Sázavské ulici zmizela, zasažen byl Emauzský klášter a vyhořela levá věž baziliky sv. Ludmily.
kla, foto: Michal Novotný
„Lidé, kteří odešli ráno do práce. Děti, které zůstaly doma. Rodiny, které už se nikdy nesešly. Tyto ohořelé trámy jsou tichými svědky této tragédie,“ uctil památku obětí Popeleční středy starosta Jan Korseska.