Praha 2 odhalila vzpomínkové místo na Palacha a Toufara
Dům v Legerově ulici č. 61, který má za sebou pohnutou historii a poslední roky byl prázdný, se probudil k novému životu. Z původních nemocničních pokojů a operačních sálů jsou moderně zařízené byty pro krátkodobé a střednědobé pronájmy. Na fasádě domu nyní z iniciativy městské části Praha 2 připomíná pamětní deska a dva mramorové reliéfy, že v této budově zemřel za tragických okolností v roce 1950 farář Josef Toufar a o devatenáct let později student Jan Palach.
Odhalení vzpomínkového místa se za velkého zájmu veřejnosti konalo 17. března. Vzniklo z iniciativy radnice Prahy 2 a zásluhou současného vlastníka budovy, společnosti Generali Investments CEE. „Toto místo má být připomínkou památky Jana Palacha a Josefa Toufara, ale také výzvou k tomu, abychom nikdy nepřipustili návrat nesvobody, lhostejnosti a bezpráví,“ zahájila akci místostarostka Prahy 2 Lucie Pechová. Městská část Praha 2 v čele s tehdejší starostkou a současnou radní Janou Černochovou o vznik památníku usilovala od roku 2016.
„Bolí to, ale Hus také zemřel na hranici. Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na který právě stačí.“
poslední slova studenta Jana Palacha v Borůvkově sanatoriu
Jana Černochová se podělila o osobní vyznání: „Kdykoliv projíždím kolem bývalého Borůvkova sanatoria, vzpomenu si na film Hořící keř a na to, že nedaleko odtud se Jan Palach upálil. Myslím také na to, že nesmíme už nikdy dopustit, aby se podobné hrůzy opakovaly, u nás ani jinde ve světě. Evokuje mi to i myšlenky na lidi, kteří nyní umírají na Ukrajině za stejné hodnoty.“
„Pomozte mi, chci žít. Jsem nevinen.“
poslední slova pátera Josefa Toufara v Borůvkově sanatoriu
Palacha a Toufara připomínají výtvarné instalace na několika místech. Na fasádu budovy umístil vlastník objektu dva reliéfy z carrarského mramoru, jejichž autorkou je Tereza Štětinová. „Ústředním motivem obou děl je gesto ruky, které zachycuje sílu jejich rozhodnutí,“ vysvětluje zvolenou symboliku autorka. Městská část Praha 2 nechala na jiné místo na fasádě osadit mramorovou desku s tímto textem: Borůvkovo sanatorium. Postaveno v roce 1882. Jako zdravotnické zařízení sloužily tyto budovy i po komunistickém převratu. Na následky krutého mučení příslušníky komunistické StB zde zemřel 25. února 1950 farář Josef Toufar. Dne 19. ledna 1969 tu také skonal Jan Palach, který se upálil na protest proti okupaci Československa armádami zemí Varšavského paktu. Nezapomeneme!
Pietní místo je rozšířeno také do vnitřních prostor. V budoucí kavárně v přízemí objektu je nástěnná malba vytvořená Terezou Tomášovou a Petrem Fašianokem, grafiky organizace Paměť národa. Nástěnnou malbu doplňují ručně psané texty a malé plakáty nalepené na zeď jako mozaika reflektující dobové reakce. Například sochař Olbram Zoubek tehdy reagoval takto: „Jan Palach byl světýlko v bažinách. Když zemřel, běhal jsem po bytě a přemýšlel, jak budu žít dál. Zdálo se mi, že tak jako postaru se žít nedá.“
Celý dům je kompletně zrekonstruovaný s důrazem na zachování původních architektonických prvků a sladěnost s domy v bezprostřední blízkosti. „Z výsledku jsme nadšení,“ řekl Filip Ševčík, který na akci reprezentoval současného majitele domu. Marek Bečička, ředitel Real Assets Generali Investments CEE dodal, že výsledek je ukázkou toho, jak se může doplňovat komerční a veřejný sektor.
Historie domu
1882 stavba domu v Legerově ul. č. 61, později připojen sousední dům č. 63
1903 otevření sanatoria pod vedením operatéra, porodníka a zapáleného slávisty dr. Jaroslava Hausmana
1923 sanatorium převzal chirurg a porodník dr. Vladimír Borůvka (odtud název Borůvkovo sanatorium) jako špičkové zdravotnické zařízení pro movitou klientelu
1942 přeměna na kliniku pro německé děti vysílané na ozdravné pobyty
1945 přeměna kliniky opět na sanatorium, v r. 1949 znárodněno
1953 zřízeno vyhlášené oddělení pro léčbu popálenin zásluhou prof. Františka Buriana (jako součást Fakultní nemocnice Královské Vinohrady)
1984 sídlo Farmakologického ústavu a Ústavu experimentální medicíny
1989 sídlo nakladatelství Academia, krátký čas ho využívala Fakulta humanitních studií
2014 dům prodán soukromému vlastníkovi
2022 zahájení celkové rekonstrukce novým vlastníkem, společností Generali Investments CEE
2025 odhalení pamětních desek na fasádě domu, uvnitř je 109 bytů, v přízemí se počítá s kavárnou v místech původní čekárny pro pacienty
Svíčka pro Toufara připomněla i Jana Palacha
Byl to zvláštní večer, tehdy před pěti lety. Desítky lidí mokly na dvoře domu v silném dešti a sledovali videomapping promítaný na zeď prázdné budovy v Legerově ulici č. 61 nasvícené do modra. Společně prožívaná vzpomínka na dva statečné muže, Jana Palacha a Josefa Toufara, spojovala diváky v přesvědčení, že doba totality se nesmí vrátit. Atmosféra byla ponurá, a přece plná naděje. Tma, déšť a cedule, že není radno se něčeho dotýkat, protože dům v soukromém vlastnictví byl už značně zchátralý. Městská část v čele s Janou Černochovou se tehdy rozhodla přetvořit to místo v něco pozitivnějšího a začala usilovat o vytvoření pietního místa. Po změně vlastníka objektu se to nakonec podařilo.
To místo mělo i po tolika letech od smrti Palacha a Toufara tísnivou atmosféru. Jeho temnou historii provázely zvláštní náhody. Ztýraného a těžce nemocného Josefa Toufara přivezla do Borůvkova sanatoria sanitka z vězení ve Valdicích. Vězeňský vůz přivezl do sanatoria i těžce popáleného Jana Palacha. Podle historika Petra Blažka projížděl vůz náhodou při převozu jednoho vězně poblíž místa na Václavském náměstí, kde se Jan Palach polil hořlavinou, a naložil ho. Další náhoda: Jan Palach pocházel ze Všetat, ale narodil se na Vinohradech v sanatoriu dr. Gottlieba, jen pár set metrů od Borůvkova sanatoria, kde zemřel. A do třetice: když 19. ledna 1969 vynášeli z Borůvkova sanatoria Palachovo tělo, bylo zabalené v prostěradlech a pokryté státní vlajkou a květinami. Česká vlajka na budově zavlála i desítky let poté, když zde 25. února 2000 pořádala městská část Praha 2 společně s medailérem Otakarem Duškem pietní akci Svíčka pro Toufara. Dušek byl také autorem street artových portrétů Palacha a Toufara na fasádě domu, které řadu let upozorňovaly na to, co se zde odehrálo.
Tragické osudy obou mužů připomínají zločiny komunismu. Páter Toufar zemřel po krutých výsleších StB. Příslušníci Státní bezpečnosti ho zatkli po tzv. číhošťském zázraku, kdy se v místním kostele při jeho kázání několikrát pohnul kříž a z Číhoště se na čas stalo poutní místo. Jan Palach zvolil bolestivou smrt, aby vyburcoval národ, který po počátečním odporu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy začal upadat do letargie.
kla