Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Pocta Palachovi a Toufarovi

Důstojný pomník obětem totality

Prh 2 odhll vzpomínové

místo nPlch Toufr

Svíč pro Toufr přpomněl Jn Plch

 

1882 stvb domu vLeerově ul č 61, pozdě přpoen sousední dům č 63

1903 otevření sntor pod vedením opertér, porodní zpleného slvst

drJroslv Husmn

1923 sntorum převzl chrur porodní drVldmír Borův (odtud nzev

Borůvovo sntorum) o špčové zdrvotncé zřízení pro movtou

lentelu

1942 přeměn nlnu pro němecé dět vsílné nozdrvné pobt

1945 přeměn ln opět nsntorum, vr 1949 znrodněno

1953 zřízeno vhlšené oddělení pro léčbu poplenn zsluhou profFrntš Burn

(o součst Fultní nemocnce rlovsé Vnohrd)

1984 sídlo Frmolocého ústvu Ústvu expermentlní medcín

1989 sídlo nldtelství Acdem, rt čs ho vužívl Fult humntních

studí

2014 dům prodn souromému vlstníov

2022 zhení celové reonstruce novm vlstníem, společností Generl

Investments CEE

2025 odhlení pmětních dese nfsdě domu, uvntř e 109 btů, vpřízemí se

počít svrnou vmístech původní čern pro pcent

Dům vLeerově ulc č 61, ter m zsebou pohnutou hstor poslední ro bl

przdn, se probudl novému žvotu Způvodních nemocnčních pooů ope

-

rčních slů sou moderně zřízené bt pro rtodobé střednědobé pronm

Nfsdě domu nní znctv městsé čst Prh 2 přpomín pmětní des

dv mrmorové reléf, že vtéto budově zemřel ztrcch oolností vroce 1950

frř Josef Toufr odevtenct let pozdě student Jn Plch

O

dhlení vzpomínového míst se

zvelého zmu veřenost onlo 17

březn Vznlo znctv rdnce Prh

2 zsluhou součsného vlstní budo

-

v, společnost Generl Investments CEE

„Toto místo m bt přpomínou pmt

Jn Plch Josef Toufr, le té

vzvou tomu, bchom nd nepřpustl

nvrt nesvobod, lhostenost bezprví,“

zhl c místostrost Prh 2 Luce

Pechov Městs čst Prh 2 včele steh

-

deší strostou součsnou rdní Jnou

Černochovou ovzn pmtníu uslovl

odrou 2016 Jn Černochov se poděll

oosobní vznní „dolv proíždím olem

bvlého Borůvov sntor, vzpomenu s

nflm Hořící eř nto, že nedleo odtud

se Jn Plch upll Mslím té nto, že

nesmíme už nd dopustt, b se podobné

hrůz opovl, uns n nde vesvětě

Evoue m to mšlen nld, teří nní

umírí nUrně zstené hodnot“

Plch Toufr přpomíní vtvrné

nstlce nněol místech Nfsdu

budov umístl vlstní obetu dv reléf

zcrrrsého mrmoru, echž utorou

e Terez Štětnov „Ústředním motvem

obou děl e esto ru, teré zchcue

sílu ech rozhodnutí,“ vsvětlue zvolenou

smbolu utor Městs čst Prh 2

nechl nné místo nfsdě osdt mr

-

morovou desu stímto textem Borůvkovo

sanatorium. Postaveno vroce 1882. Jako

zdravotnické zařízení sloužily tyto budovy

ipokomunistickém převratu. Nanásledky

krutého mučení příslušníky komunistické StB

zde zemřel 25. února 1950 farář Josef Toufar.

Dne 19. ledna 1969 tu také skonal Jan Pa

-

lach, který se upálil naprotest proti okupaci

Československa armádami zemí Varšavského

paktu. Nezapomeneme!

Petní místo e rozšířeno té dovntř

-

ních prostor Vbudoucí vrně vpřízemí

obetu e nstěnn mlb vtvořen

Terezou Tomšovou Petrem Fšno

-

em, rf ornzce Pměť nrod

Nstěnnou mlbu doplňuí ručně psné

text mlé plt nlepené nzeď o

moz refletuící dobové rece Npří

-

ld sochř Olbrm Zoube tehd reovl

tto „Jn Plch bl světlo vbžnch

dž zemřel, běhl sem pobtě přemš

-

lel,  budu žít dl Zdlo se m, že t o

postru se žít ned“

Cel dům e ompletně zreonstruovn

sdůrzem nzchovní původních rch

-

tetoncch prvů slděnost sdom

vbezprostřední blízost „Zvsledu sme

ndšení,“ řel Flp Ševčí, ter nc

reprezentovl součsného mtele domu

Mre Bečč, ředtel Rel Assets Gene

-

rl Investments CEE dodl, že vslede

e uzou toho,  se může doplňovt

omerční veřen setor kla

„Pomozte mi, chci žít.

Jsem nevinen.“

poslední slova pátera Josefa Toufara

vBorůvkově sanatoriu

„Bolí to, ale Hus také

zemřel nahranici. Člověk

musí bojovat proti tomu

zlu, nakterý právě stačí.“

poslední slova studenta Jana Palacha

vBorůvkově sanatoriu

Byl to zvláštní večer, tehdy před pěti lety. Desítky lidí mokly

nadvoře domu vsilném dešti asledovali videomapping promítaný

nazeď prázdné budovy vLegerově ulici č. 61 nasvícené domodra.

Společně prožívaná vzpomínka nadva statečné muže, Jana Pala

-

cha aJosefa Toufara, spojovala diváky vpřesvědčení, že doba to-

tality se nesmí vrátit. Atmosféra byla ponurá, apřece plná naděje.

Tma, déšť acedule, že není radno se něčeho dotýkat, protože dům

vsoukromém vlastnictví byl už značně zchátralý. Městská část

v čele s Janou Černochovou se tehdy rozhodla přetvořit to místo

vněco pozitivnějšího azačala usilovat ovytvoření pietního místa.

Pozměně vlastníka objektu se to nakonec podařilo.

To místo mělo ipotolika letech odsmrti Palacha aToufara

tísnivou atmosféru. Jeho temnou historii provázely zvláštní

náhody. Ztýraného atěžce nemocného Josefa Toufara přivezla

doBorůvkova sanatoria sanitka zvězení veValdicích. Vězeňský

vůz přivezl dosanatoria itěžce popáleného Jana Palacha. Podle

historika Petra Blažka projížděl vůz náhodou při převozu jednoho

vězně poblíž místa naVáclavském náměstí, kde se Jan Palach

polil hořlavinou, analožil ho. Další náhoda: Jan Palach pocházel

ze Všetat, ale narodil se naVinohradech vsanatoriu dr.Gott

-

lieba, jen pár set metrů odBorůvkova sanatoria, kde zemřel.

Adotřetice: když 19. ledna 1969 vynášeli zBorůvkova sanatoria

Palachovo tělo, bylo zabalené vprostěradlech apokryté státní

vlajkou akvětinami. Česká vlajka nabudově zavlála idesítky

let poté, když zde 25. února 2000 pořádala městská část Praha

2 společně smedailérem Otakarem Duškem pietní akci Svíčka

pro Toufara. Dušek byl také autorem street artových portrétů

Palacha aToufara nafasádě domu, které řadu let upozorňovaly

nato, co se zde odehrálo.

Tragické osudy obou mužů připomínají zločiny komunismu.

Páter Toufar zemřel pokrutých výsleších StB. Příslušníci Státní

bezpečnosti ho zatkli potzv. číhošťském zázraku, kdy se vmístním

kostele při jeho kázání několikrát pohnul kříž azČíhoště se načas

stalo poutní místo. Jan Palach zvolil bolestivou smrt, aby vyburco

-

val národ, který popočátečním odporu proti okupaci Českosloven-

ska vojsky Varšavské smlouvy začal upadat doletargie. kla

  2

|

 2025

|

 4

4

  