Strhněte tu zeď

Americký prezident Reagan v roce 1987 vyzval sovětského představitele před zdí oddělující východní a západní Berlín: „Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“ 

Zeď je bariéra, hranice, omezení svobodného pohybu a setkávání mezi lidmi navzájem, mezi sousedy a mezi známými, kteří se srdečně zdraví na ulici. A přesto jsou mezi námi zdi, zídky, ploty a jiné bariéry. Stačí se podívat na naše dvorky mezi činžovními domy kdekoliv v Praze 2. Schválně vykoukněte z kuchyně nebo ložnice a podívejte se i do vašeho dvoru, kolik zdí odděluje lidi mezi sebou navzájem. Někdo má dvorek vydlážděný, jiný se pokouší o nějaké květiny, někde možná může na dvoře i grilovat, ale každý může pouze na ten svůj domovní dvorek od plotu k plotu, od jedné zdi do druhé zdi. 

Myslíme si snad, že na druhé straně, za zdí, si naši sousedé chystají plány na to, jak se vrhnou na to naše staré klepadlo a budou nám pod okny klepat jejich koberce? Nic takového si samozřejmě nikdo soudný nemyslí. Přesto dvorky jsou nedobytnou, a proto také neobývanou pustinou. Jejich využití se redukuje na cestu se smetím k popelnici. 

Pokud se někdo v domě nebo sousedé z domu rozhodnou něco se dvorkem udělat, tak na tom jejich malém dvorečku se pokouší vrátit místo dlažby trochu zahrady a možná někde i strom. Každoročně z grantů podporujeme malé projekty na Dvojce a radujeme se z každého o kousek hezčího místa. 

Jak by ale mohly ty naše dvorky vypadat, kdybychom je spojili do většího kusu? Někde uprostřed mezi domy může vzniknout stinné posezení pod stromem, jinde si můžou hrát děti společně a dohromady, někde se sousedé mohou pokoušet o vypěstování ředkviček, cibule nebo pórku a jinde se zase může grilovat a posedět. Společně se sousedy, společně s lidmi, kteří žijí okolo nás ve stejném bloku. Zatím to ale nejde. Oddělují nás ty zdi. 

Přátelé, sousedé, domluvte se mezi sebou navzájem mezi dvěma, třemi sousedními domy a STRHNĚTE TU ZEĎ. 

Radim Perlín