Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

Strana 5

Petr Jnd Jsem pšnm

občnem Vnohrd

Čestné občnství b s víc

než  zsloužl mů mnžel

Jedním znovch čestnch občnů Prh2 e trst zpěv Petr

Jnd, frontmn pel Olmpc, sníž hre už 63 let Sotv převzl

ocenění zruou strost, rozel se doÚstí nd Lbem, de měl ten

večer sOlmpem oncert Nestrnoucí rocer zrt pořd že

npln pln

Novou čestnou občnou Prh2 se stl té Ann Šbtov, bvl

ombudsmn, mluvčí Chrt 77, dsdent, spoluzldtel VONS

držtel Cen OSN zobrnu ldsch prv Tento rozhovor proto

loc měl bt oní, le nonec hovořl stle oněom ném než

osobě As e to uní přrozené

Co pro vs znmen, že ste čestnm

občnem Prh2

J sem oprvdu pšn občn Vnohrd

Nrodl sem se vLondnsé ulc, vrůstl

sem nplcu vZhřebsé, teď mm bt

nZvonřce Celou dobu tu mm trvlé b-

dlště, nd sem se odsud vlstně nehnul

Vnohrd mm rd o čtvrť

Apořd tu žete

Už mlo, dn teď trvím spíš nvenově

Ale mm td bt občs tu přespvm,

Cel žvot bouete zochrnu ldsch

prv teré znch e podle vs nedůle-

žtěší

To se ned říct – hodnot ldsch prv

spočív vech provznost hrmon

Mohl bch uvést npříld tělesnou nedo-

tnutelnost nebo svobodu, le n svobo-

d není bsolutní – svm „svobodnm“

ednním té můžete něomu ušodt

Nebo n spet bez cholv hmotnch

sttů bez peněz nemůžete bt zcel

svobodn Důležt e té prncp rovnost,

le doshnout ho e ntol omplov-

tže sem pořd něm způsobem sPr-

hou2 spoen

J se ztu dobu, co zde žete, Prh2

vevšch očích proměnl

J s mslím – řím zplťpnbůh – že se

moc neproměnl Vnohrd sou rchte-

tonc ndherné dž de člově poulc,

zvedne oč ou nfsd domů, t

vdí,  e to rs

Jé e vše neoblíbeněší místo nV-

nohrdech

J bch řel, že pro mě e smbol Vnohrd

prvě t čtvrť, ter se menue podle

hlvních měst Evrop Bdlel sem nrohu

Zhřebsé Amercé, nedleo e Lon-

dns ulce Nrodl sem se vroce 1942

o lu sem čsto běhl ulcí Jn

Msr, terou popřevrtu vroce 1948

přemenovl nMrenovu (přeme-

novní došlo ž vroce 1952 – pozn red)

Tehd sem se bl, že bolševc přemenuí

Amercou, což se nestlo J sem se tím

né, že bchom se měl snžt lespoň oto,

b ldé měl rovné šnce pro žvot Mm

nmsl třeb ld se zdrvotním post-

žením, nt se čsto zpomín Ab t

rovné šnce měl, stoí to něé fnnce,

už enom zstt ldem nvozíču (le té

třeb mmnm sočrem) sten pohb

poměstě, o mí osttní, není sndné

Pro ně to přtom vůbec není bnlt, le

nprost nezbtnost Npříld vAustrl

v80 letech s tto ldé lehl před utobu-

s, b upozornl nto, že nemí  se

donch dostt VEvropě tvrdému dru

Vvětnu vm bude 84 let, ste neuvěř-

telně vtlní J to dělte

J pořd řím, že tomu e potřeb mít

vevšším věu mlé dět

Pmtuu s, že ste něde řel, že vs

dítě omldlo

Spíš dostnete povnnost, teré bste

vtomhle věu běžně neměl Nemte čs

zlenvět, pořd musíte něco dělt Ne-

mldší dceř e třnct, dnes rno sem

 vezl došol, protože  m 35 lometrů

odbdlště Ještě bl zcp, tže sme

mlem přel pozdě dž mte mlé dět,

nemte šnc ze žvot utéct

Ptal se: Jan Martinek

vždc chlubl, že bdlím vAmercé ulc

Sce sem ftc bdlel vZhřebsé, le

nrohu sAmercou

ldsch prv ptří prvo nžvot, protože

trest smrt bl nnšem ontnentě zrušen,

ndůstonost Td zse zleží ntom,

 důstonost chpeme Přl bch s, b

poltc, le ldé núřdech – neen uns,

víc přemšlel nd tím, estl už svou čnnos-

tí nezshuí dozldních ldsch prv

Zmnulého režmu ste bl dsdent-

ou, steně o vš mnžel Petr Uhl

Přvedl dsentu on vs, nebo v eho

An edno, n druhé Seznml sme se

vdobě, d už sme ob měl zsebou

pobt vevězení – Petr čtř ro  dv

Bl sme dv bvlí poltčtí vězn, teří

se ednoho dne potl sblížl J snd-

szou používm rčení, že vrn vrně

sed rovn rovného s hled NPetrov

sem obdvovl eho ž zvlštní přímost

sttečnost

To se přece ří ovs

No no, le  sem přece en trochu dplo-

mtčtěší

Ldé s vs pmtuí o zstupn

ombudsmn Otr Motel pozdě

o první žensou ombudsmnu ol

ldsch příběhů ste tto poznl

Nepočítně Vžd sem se řídl rédem,

že bchom neměl podceňovt strost

druhch ldí, db nm třeb přpdl

bnlní Tže sme řešl odebrní dětí ste-

ně vžně o souseds spor, nepřměřen

polcení zsh steně o šptně vměřen

důchod Něd to bl bsurdní přípd,

pmtu se třeb npn, terému dluh

vevš 400 orun potvtě exeutor

vzrostl n20000 orun

Ivš vlstní žvot bl poměrně drm-

tc, něde ste vzpomínl, že téměř

vžd bl nědo zvší rodn zvřen

J se stím d vrovnt

Blo to t, v70 80 letech Pouze něol

roů vposledních dvcet letech mnulého

režmu nebl zvřen ndo zns, vletech

1984 ž 1989 Mů mnžel strvl vevězení

devět let, mů ttíne sedm čtvrt rou

Mů strší sn nto odpovíd t, že dž

se doněčeho nrodíte, t to dosté mír

vnímte o normlní At se ří, že co

tě nezbe, to tě posílí Ale přece en bch

s přl, b ns poslovlo něco ného, než

pobt vevězení

Npsl ste nhu povíde Pous oso-

ročlově J vznl

Ne, ne, to sem nebl , le moe mmn-

, menueme se steně Zčl to pst ně-

d v60 70 letech, promítl se vtom

eí zušenost sttínovm vězněním

Vdl to ž porevoluc vrespetovném

nldtelství Torst Bl to dre eím

80 nrozennm, měl sme ztoho všchn

obrovsou rdost rtce nto onemocně-

l, sthlo se to en t t

J mte vzth Prze2

DoPrh sem se provdl zBrn nDvo-

ce bdlím už 52let Vnohrd sou rsn

čtvrť, mm rd zdeší pr zoutí ž-

dé rno př pohledu zon blhořečím nše-

mu rozhodnutí, že sme s td před dvcet

let smnželem oupl ml bt ndůchod

Moc rd se prochzím vGrébovce Rero-

vm sd Nedvno sem vGrébovce bl

svnuem říl mu td ntěch slch

nížete Wndschrtze s hrvl tvů děd

Petr bl vel vnohrds ptrot Ten b s

čestné občnství Prh2 zsloužl třrt víc

než  Ptala se: Martina Klapalová

  

  

5

  2

|

 2026

|

 4

