Na roli statečných žen často zapomínáme

Mohly si vybrat: klidný život, nebo boj za svobodu. Vybraly si to druhé. Městská část Praha 2 uspořádala minulý měsíc na radnici výstavu nazvanou Každodenní odvaha: Polky, Češky a Slovenky v protikomunistické opozici 1968–1989. 

Kde všude a kolika různými způsoby se ženy zapojily do boje proti komunismu? Na to dala odpověď putovní panelová výstava, na níž se podílel pražský a bratislavský Polský institut, Ústav paměti národa, Ústav pro studium totalitních režimů a další instituce. Byly to stovky žen, které se nebály vystoupit z mlčící většiny. Účastnily se demonstrací, tvořily samizdat i zázemí, vařily a při tom diskutovaly o strategii.

„Připomínáme ženy, které svůj boj za svobodu zaplatily zdravím a některé i svým životem, přitom jsou mnohdy opomíjené. Je to pro mě silné téma vracet se k osudům žen, které stály nenápadně v pozadí, a přesto nesly obrovskou část odpovědnosti i rizika,“ uvedla výstavu radní Prahy 2 pro školství Jana Černochová. Při té příležitosti zmínila političku Miladu Horákovou, popravenou komunistickým režimem po vykonstruovaném soudním procesu, nebo matematičku a aktivistku Kamilu Bendovou - byt Václava a Kamily Bendových v Praze 2 sloužil nejen rodině, ale byl otevřený pro všechny. Další byt – útočiště pro chartisty a lidi z disentu, byl v Ječné 7 u Dany Němcové. Nezlomného ducha prokázala i chartistka, novinářka a překladatelka Petruška Šustrová, dlouholetá fejetonistka dnes již zaniklých Lidových novin. Byly jich hodně – pronásledovaných, šikanovaných, vězněných, nucených k exilu, ale zároveň statečných, vynalézavých a nezdolných. Ve svém odporu proti totalitnímu režimu dokázaly například Polky využít i své ženskosti – při pašování „nelegálních“ tiskovin tak, že je schovávaly na předstíraném těhotenském břiše. 

Byly jich stovky. Některé se staly symboly, na jiné se zapomnělo. Úctu si zaslouží všechny.

kla