Marie Suková zůstala pravou dámou do posledního dechu
Letos nás navždy opustila vdova po houslovém virtuosovi Josefu Sukovi paní Marie Suková (1926–2024). Stála plných šedesát let po boku svého manžela Josefa Suka, čestného občana Prahy 2, a sdílela s ním dobré i špatné, co přináší dráha vrcholného umělce.
Foto: Z pozůstalosti M. Sukové
Marie Suková se narodila před devadesáti osmi lety v Nymburce. V mládí se učila hrát na housle a to jí pomohlo nasměrovat její další životní dráhu. Z maloměsta odešla brzy do Prahy, kde se na jednom z koncertů seznámila s Josefem Sukem. Oddáni byli v roce 1951. Josefu Sukovi bylo tehdy dvacet dva let a začínal studovat na Akademii múzických umění.
Počátky jejich soužití nebyly jednoduché, byly spojeny s úmrtím Sukova učitele Jaroslava Kociana, s vyloučením Josefa Suka z Akademie múzických umění, smrtí Sukova otce a později i mladšího bratra Antonína. V té době byla Marie Suková svému choti důležitou oporou. Dokázala odhalit jeho velký umělecký potenciál, vzdala svou vlastní životní dráhu a energii vložila do budování kariéry budoucího houslového virtuosa. Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla zářnou kariéru. Josef Suk působil jako sólista České filharmonie a vystupoval s předními světovými orchestry, dirigenty a sólisty. Marie Suková po celou tu dobu neúnavně pečovala o umělcovo zázemí. Podporovala ho psychicky, byla prvním kritikem jeho interpretačních výkonů a později ho doprovázela na zahraničních uměleckých turné.
Josef Suk dostával nabídky ze zahraničí ke stálému angažmá, ale Sukovi se rozhodli, že nebudou emigrovat a zůstanou ve vlasti, předurčovaly je k tomu rodové kořeny a sepětí s českou hudbou.
Marie Suková na dobu zahraničních turné často vzpomínala. Vyprávěla o mnoha umělcích, s nimiž se na cestách setkávali, např. o vystoupení s Georgem Szellem a Clevelandským orchestrem, o koncertech s Wolfgangem Sawallischem, o setkání s Karlem Ančerlem po jeho emigraci do Kanady, o setkání s Rafaelem Kubelíkem, o přátelství s Charlesem Mackerasem, André Navarrou, Janosem Starkerem, Juliem Katchenem a mnohé jiné. Četné historky se vztahovaly také k téměř třicetiletému působení Sukova tria, v němž se postupně vystřídalo několik klavíristů a violoncellistů. Z pozdější doby pak často vzpomínala na hudebníky Sukova komorního orchestru, který Josef Suk dirigoval. Se svým manželem sdílela také nadšení pro automobily, často byla svému muži osobní řidičkou. Poslední Mercedes řídila až do svých devadesáti let.
Ač o tři roky starší, Josefa Suka přežila o třináct let. I po jeho odchodu se živě zajímala o hudební život a podporovala ho. Pečovala také o odkaz svého manžela. Nechala zhotovit jeho pamětní desku na domě na Karlově náměstí a velký počet rodinných památek včetně hudebních rukopisů Sukova dědečka, skladatele Josefa Suka, věnovala Českému muzeu hudby, které je součástí Národního muzea.
Život Marie Sukové byl bohatý, naplněný živým vztahem k hudbě a umění. Byla velmi sečtělá, oplývala důvtipem, inteligencí a šarmem. Setkala se s předními světovými osobnostmi (uveďme např. královnu Alžbětu, japonského císaře a císařovnu, Lauru Bushovou, Václava Havla a mnohé další) a až do poslední chvíle zůstala dámou v pravém slova smyslu.
Pochována je spolu se svým manželem v hrobce na Vyšehradě. Shodou okolností sousedí hrob Josefa Suka s hrobem jiného velkého houslisty Josefa Slavíka.
Jana Vojtěšková, kurátorka fondu Josefa Suka v Národním muzeu – Českém muzeu hudby