Noviny Prahy 2

Zpravodaj MČ Praha 2. Městská část zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí.

ROZHOVOR: Někdy přijedu z natáčení a rozbrečím se

Novinářka z ČT Lea Surovcová už mnoho let točí reportáže a dokumenty o lidech, kterým osud vložil do rukou ty nejtěžší karty.

ROZHOVOR
Jo reportér se zbvte těm netěžším témt vld-
sém žvotě, nenově točíte doument odětsé pltvní
péč, ted odětech snevléčtelnm nemocem, čsto vz
-
věru žvot J se stím může člově vrovnt
Opltvní péč točím už lét, d se říct, že sem s už zvl
Nní vzn půlhodnov doument Vněm chc dozt, 
b měl sstém delně funovt, b se ldem dostlo nlež
-
té péče Nede en oumírní, de hlvně ovltu žvot, t
tomu přstupuu dž ntčím, soustředím se n to, 
odborníc ornzce dodví dětem ech rodnm vté
hrůze vltněší žvot
Je to le tém nutně spoené sbolestí utrpením
Nštěstí se mě to nedot osobně, le dž vdím rodče,
teří s tím prochzeí, neumím s to vůbec předstvt Jo
novnř sem už vděl různé hrůz, umím to odfltrovt, le
mslím s, že to není en obolest utrpení Většn rodčů mě
př ntčení doumentu pustl hodně blízo Jedn mmn
-
 m třeb řel osvém oprvdu těžce nemocném dítět,
teré sotv vním oolí, že e spooené šťstné Pouští mu
hudbu, on hbe rmenem pro n e to ndherné Vtovch
momentech s to obrovsé trpení vůbec nepřpouštím dž
se le moí sestře nrodl dcer, s čtvrt rou sem vůbec
nemohl tohle tém točt Vždém nemocném dítět sem
vděl svou neteř Teď se le n ždé ntčení hrozně těším
olem ždého tového příběhu e spoust svělch ldí ť
už odborníc, nebo třeb rodn těch dětí Obdvuu e, řím
s,  to můžou zvldnout Tohle všechno m pomh vtěs
-
nt,  stršn stuce to e Př ntčení s všchn nvzem
pomhme, e to pro všechn strn obohcuící
Chpu, že n plce musíte bt profesonl Nedoléh t tíh
n vs, dž ntčení sončí přdete domů
Ano, něd předu zntčení rozbrečím se Musím se srov
-
nt, vdcht Prc s občs thm domů něd po večerech,
místo toho, bch s četl, řeším sněm po telefonu eho
žvotní strst Dřív sem bl n moblu do čtř do rn, teď
už to nedělm, en vmečně Teď sednou pní prmřou
řešíme to, že m domluví odborní, sehož pomocí bch to
třeb ednou z měsíc vspl zhlv Sm vnímm, že už
e čs, prvě proto, bch vůbec bl ldem, sterm točím,
prospěšn Př ntčení nemůžu bt nlomen podržděn
Něd se m stv ve střžně, že mm slz vočích, není m
dobře P se to promít do mé prce, třeb se utrhnu n
mermn
Vzpomněl bste s n netěžší tov přípd
Nedvno se m stlo, že sem točl spní, ter eště nedv
-
no předtím nevěděl, že e nemocn, en trochu zhubl Dv
dn před ntčením se dozvěděl, že m nevléčtelnou ne
-
moc en pr měsíců žvot Bl to strší pní, vtlní, vůbec
bch to n ní nepoznl, bl to hodně těž rozhovor Mluvl
otom, že s ten onec chce eště užít To bl moment, d
sem přel do prce poprvé vžvotě sem poprosl edtor,
estl bch nemohl n té reportž prcovt ž dlší den
Je to tím, že o novnř cítíte zodpovědnost Že t
tíh leží n všch bedrech
Je to obrovs zodpovědnost Nechc s hrt n hrdnu, le
př tom ntčení musíte prcovt n tom, bste t ld
přesvědčl, b neměl strch Něm předete, e tm štb,
pcent, eho rodn  cítím, že mm všechn thle ld „pod
řídl“ Že nesmím uhnout dolev n doprv, soustředt se
en n cíl Snžím se bt emptc, le nesmím se poddt
smutu, uzt svou slbost To t ldé n nechtěí Snžím se
to odlehčovt, říme s vtp, čsto se ntčením prosmě
-
eme Vím,  moc ctlvé tém to e, le snd už z t ro
stěm ldm umím prcovt
J ste vůbec tovm těžm témtům přšl D se
říct, že s vs vbrl sm
Nevbrl sem s, že chc točt oumírících ldech, přšlo to
e mně vlstně smo Vtelevz prcuu už dvcet let Vždc
-
 sem se rd bvl sldm, zíml mě žd „bbč
zHorní Dolní“ Moe první reportž vtelevz bl oldech bez
domov, přtom  sem zVlšs, de sem bezdomovce
nd nevděl Vžd mě zíml příběh občench ldí,
měl sem z to, že s zslouží zem Bvlo mě ít mmo
vseč Poslední lét už vím, že přesně tohle e cest, ter mě
Mldí ldé s duševním problém, smožvtel, le  dět n slonu žvot Novnř z Česé televze Le Surovcov už mnoho let točí report-
že  doument o ldech, term osud vložl do ruou t netěžší rt A především o rdostech  strstech této nročné prce se rozpovídl
v nsleduícím rozhovoru
Něd předu z ntčení  rozbrečím se
5
těší Něd mě npdne, proč vlstně netočím poltu velé
udlost, přepdne mě frustrce ztoho, estl sem vůbec
dobr novnř, estl nemm mít mbce otvírt zprv
le nonec vím, že du sprvnou cestou Že to, co dělm, m
obrovs smsl
Stne se vm to, že po vs ld, sterm točíte, zčnou
něco chtít Že m podte pomsln prst, chtěí celou
ruu
Člově musí bt vtomhle obezřetn Čsto sem nrzl n
lž, mnpulce, vchtrlost to nenvdím Sm sem ně
-
olrt nletěl, le snžím se bt tvrd Něd du točt ld
vnouz, vdím, že mí mlon vmluv z něol let se nm
neposunul, en nthuí ruu Vtomhle přípdě omunc
utnu Ld po mně chtěl peníze ze zčtu sem e něo
-
mu dl, neodhdl sem stuc Teď n omlem Je třeb s
uvědomt, že z t ld zodpovědnost nemm Nespsím e
Snžím se m pomoc svou enerí, svm čsem Idž sem
svého čsu děll sbír n šolní potřeb pro dět, nechtěl
sem, b drc dvl peníze
Mte zušenost se stlnem Chcete otom mluvt
Nštěstí to dobře dopdlo Ozvl se m žen přes soclní
sítě, nedřív se m vpsovl ze svch bolestí Zřemě s ms
-
lel, že sem n žen, což nesem, en proto, že sem s dl n
profl fotu zPrue Prde Psl m mnoho mnoho zprv
denně, hrl m n ct, le dž sem neodpovídl, zčl n
mě útočt Voll m zrůznch čísel, vhrožovl m, čel n
mě vprc ve vrtnc, p m psl, že ví, de bdlím, znl
mo dresu M novnř sme otrní, nerozhodí mě, dž n
mě nědo vulrně útočí, tohle už le nešlo uočírovt Ps
-
chc mě to nčlo, nemohl sem spt, rno sem vchzel
zdomu musel sem se rozhlížet Neměl sem nednou
vldu nd svm žvotem Až mě převplo,  moc ten poct
bl ntenzvní onzultovl sem to sodborní vBohncích,
řel m, že e to tpc stln že to,  se cítím, e nor
-
mlní Nonec sem  zbloovl úplně n všech nlech
už e dv měsíce ld
Mte poct, že ldé obecně méně důvěřuí novnřům mé
-
dím
Vnímm to Řel bch, že se to děe ve vlnch Plně sem s
to uvědoml vobdobí, d sem zčl ezdt n protromsé
demonstrce ve Šlunovsém vběžu Porčovlo to spří
-
lvem deznformcí vuprchlcé rz, d sme n netušl, co
to vlstně deznformce sou Je to těžé, ld dnes nerozlšuí
novnře blo, vdí en něé vř nedvím se, že sou
zmtení, nštvní, mí šptnou nldu, vlstně ech frustr
-
c chpu, sm sem zmlé vesnce Musím le říct edno
nechc bt zl, mm rd novnřsou prc vždc  budu
brnt, le už nemůžu říct, že bch sm z něteré novnře
dl ruu do ohně
J se vm, rodčce zmlé vesnce, že n Novém Městě,
ted vpodsttě vcentru
VPrze 2 žu už osm let nprosto sem s to td oblí
-
bl Šest let sem bdlel uRerovch sdů, p sem se
přestěhovl n Nové Město Zpočtu sem se bl, é
to tu bude, le od prvního dne, d sem se nstěhovl,
sem pochopl tu rsu olem Schzeí se tu strousedlíc,
dělí se td různé vernsže, hudební ce, ve vedleší ulc
mm oblíbenou vnrnu, terou provozue moe mrd
spsovtel Td vdomě se ld rno zdrví, drží př sobě J
sem stromlec td to n mě dch tou „strou Prhou“
Doufm, že tu zůstnu nvžd
ptal se: Jan Martinek
ČÍSLO – ČERVEN 
FOTO MAP
Noviny Prahy 2