Šachisté ze Štěpánské se dočkali uznání od radnice
Bylo jich pět. A udělali pořádnou „díru do světa“. Pětice šachistů z druhého stupně Základní školy u sv. Štěpána se v srpnu radovala z dobrého umístění na šachovém mistrovství světa školních týmů v USA, kam přijeli jako jediní zástupci České republiky. A současně s nimi se v Praze radovala i jejich škola a radnice Dvojky. Městská část Praha 2, která je zřizovatelem školy, jim uspořádala na začátku nového školního roku oficiální poděkování na radnici.
Na dlouhém stole, za nímž obvykle sedí radní Prahy 2 při jednáních zastupitelstva, stálo pět velkých dřevěných dam, symbolů šachových figurek. Byly jedním z dárků, které v zastupitelském sále radnice předala 8. září mladým šachistům radní Prahy 2 pro oblast školství Jana Černochová. Bylo to neformální a srdečné setkání.
„Děkujeme za vzornou reprezentaci školy, Prahy 2 i České republiky. Byli jste skvělí, hráli jste i proti studentům gymnázií a ukázali jim, jak jste dobří. V minulosti jsem u vás na škole zahajovala šachový turnaj, tak vím, že váš šachový oddíl má za sebou řadu úspěchů. Šachisty považuji za nejchytřejší lidi na světě,“ pochválila je radní Černochová. Starosta Jan Korseska poděkoval ředitelce školy Janě Páčové za její nadšení, které provází vše, co čeho se pustí, a nezapomněl pochválit i žáky: „Držím vám palce, ať vám to vydrží – šachy jsou celoživotní sport,“ řekl Korseska, když převzal stejně jako Černochová dárek od dětí, zasklenou a podepsanou fotografii celé pětice v New Yorku, na níž mají trička s Prahou 2. V závěru setkání se starosta utkal v přátelské partii ze Zbyškem Černým, nejsilnějším hráčem z celé pětice. Fandilo se oběma stranám.
Ten den se ale nemluvilo jen o šachách. „Byli jste se už podívat v kryptě kostela v Resslově ulici? Znalost historie je taky důležitá,“ zeptala se Jana Černochová s odkazem na místo, kde Kubiš s Gabčíkem a dalších pět československých vojáků bojovalo do posledního náboje po atentátu na Heydricha. „Ne,“ zněla upřímná odpověď dvou z nich. Příležitost dozvědět se o této události více budou mít 17. června 2026, kdy školský odbor úřadu městské části opět pozve žáky druhého stupně základních škol do přilehlé Václavské ulice a přiblíží jim příběh hrdinství a Operace Anthropoid.
kla
Dojmy šachového týmu po návratu z USA
Barbora Tichá: Byla to moje první velká akce, takže jsem měla trochu obavy, ale taky radost, že můžu být součástí týmu. Těšila jsem se, že se mohu naučit něco nového od silných soupeřů a taky na výlet do Ameriky, zjistit, jak ta země vypadá. A věděla jsem, že s panem Hrbkem (vyučující, který je doprovázel – pozn. red.) to bude sranda! Zpátky jsem se vracela s hodně dobrými pocity. Bylo to super dobrodružství, které mi dalo spoustu nových zkušeností a vzpomínek.
Timofej Leščinskij: Pokud se jedná o pocit či emoce, které jsem prožíval během letu na jiný kontinent, tak určitě to byla radost, vzrušení, a i trochu nervozity. Amerika nechala v mém srdci nezapomenutelné vzpomínky. Je to krásná země, která se liší od Evropy svojí exkluzivitou, kulturou, lidmi a také architekturou. Asi největší radost jsem měl z toho, že jsem navštívil jinou zemi. Rozhodně jsem si také užil každodenní procvičování cizího jazyka.
Nikola Brabcová: Těšila jsem se, že zažiji něco nového, něco, co mnozí nezažijí, ale zároveň jsem se trochu obávala změny časového pásma. Do Prahy jsem se vracela s příjemnými pocity a s tím, že pokud to půjde, Ameriku budu chtít znovu navštívit. Největší radost mi udělalo to, jak s námi v areálu turnaje mile a s respektem zacházeli.
Matěj Polanský: Do Ameriky jsem přijížděl s pocitem, že se něco naučím, prozkoumám novou zemi a podívám se mimo Evropu. Odjížděl jsem s pocitem, že se moje očekávání naplnila a určitě bych se chtěl do Ameriky podívat znovu. Největší radost mi udělalo to, že jsme se v Americe byli podívat na různé památky a v muzeích.
Zbyšek Černý: Přijížděl jsem s tím, že jsem se bál, ale těšil jsem se na turnaj, památky, města a taky na to, že uvidím Bílý dům. Odjížděl jsem nadšenej, nejvíc se mi líbila Socha svobody a mrakodrapy a taky turnaj. Mrzelo mě, že jsem uhrál málo bodů, byl jsem na první šachovnici. Byl jsem překvapený, že školy, kde to bylo, měly hrozně hřišť – rád sportuju. Hrozně rád bych jel za rok znova.
Přemysl Hrbek, školní šachový koordinátor: Pro naše děti to byla ohromná zkušenost. Většina z nich již měla za sebou účast na zahraničních turnajích, ale nikdo z nich do té doby nebyl na mistrovství světa, kde je úplně jiná atmosféra i odpovědnost. Hlavní rada, kterou jsem jim dal, byla: Jdi, hraj a nepřemýšlej o tom, jak silný je soupeř. To jsem jim zdůrazňoval i ve chvílích, kdy někdo z nich prohrál. Za největší úspěch považuju jejich výhru 2,5:1,5 nad školním týmem z USA, za který hrály děti indického původu, z kterých mají ty naše české až přehnaný respekt. Indové jsou v šachu skvělí, šachy milují, tahle hra tam vznikla. A musím také naše děti pochválit za to, jak skvěle zvládly mluvit anglicky, například při vstupních pohovorech do USA, kdy kontrolami procházel každý z nich samostatně. Mám radost, že Českou republiku reprezentovala skvělá parta vzdělaných, sebevědomých a slušných dětí.