Jak jsem se plavila s první dámou na Vltavě
Co se to děje? Turisté vybíhají z kavárenských kobek na náplavce a žasnou. Fanfáry vyhrává živá kapela, řadí se tu lidé v barevných vltavanských krojích a historických uniformách Schwarzenberské granátnické gardy.
O hodinu později je jasno. Je poledne 4. září a na náplavku Rašínova nábřeží připlouvá na replice historického voru s členy spolku Vltavan první dáma Eva Pavlová. Vystupuje z voru, v džínách a košili v námořnických barvách, a jako první ji na území Prahy 2 přivítá starosta Jan Korseska. Z voru přechází manželka prezidenta na prvorepublikový parník Vltava. Ten má důležitý úkol: převáží vodu ze šumavského pramene Vltavy jako poslední z Vltavské štafety. Voda v kapsli s motivem vltavského srdce, která byla vyrobena speciálně pro tento účel, putovala štafetou do Prahy od začátku léta po celém toku řeky a v jejím převozu se během 46 úseků střídaly lodě, plachetnice, vodáci.
Nyní ji v posledním úseku převáží na parníku Vltava první dáma za účasti několika desítek hostů, mezi nimiž jsem i já. Plujeme z náplavky na Kampu, odkud se voda přenese na výstavu do Jízdárny Pražského hradu v rámci projektu Vltava slavná & splavná. Kapsli hlídá člen Schwarzenberské gardy z Českého Krumlova, sedí tu s kamennou tváří jako socha, ruce schované v bílých rukavičkách, hrdý na to, že gardisté byli tělesnou stráží šlechtického rodu Schwarzenberků.
Je hřejivé letní počasí a slunce hází odlesky na Vltavu, která už dávno není stříbropěnná. To ale nikdo nevnímá, manželka prezidenta rozdává úsměvy na všechny strany, lidé na břehu jí mávají, ona mává jim, z voru zní vodácké Ahój, když ve 14:19 odplouvá. Voda je všude kolem nás, a ještě si ji jako vzácný dar vezeme. Přihlížejícím rackům je to jedno, v jednu chvíli vyskočí kapr nad hladinu, jako by si i on chtěl prohlédnout slavnou návštěvu. Parník vyplouvá ve 14:37 za zvuků Smetanovy Vltavy, po celou hodinu vyhrává na palubě kvarteto složené z členů Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Podává se víno, voda, džus, Pepsi-Cola, slané tyčky a olivy.
Rok 2025 je rokem Vltavy. „Mám vodu ráda, ale zároveň k ní mám velký respekt. Vltava je krásná řeka, má svou historii a jsem vděčná těm, kteří udržují tradice našich předků,“ říká první dáma Eva Pavlová. Vtom k ní nečekaně přistoupí členka štěchovického Vltavanu, spolku, který byl původně založen na ochranu vorařů a lidí od vody. Žádá o podpis do pamětní knihy spolku. „Povodně 2002 nám všechno vzaly. Zbyla nám jen tato kniha,“ vysvětluje a Eva Pavlová jí tam píše něco hezkého, chvilku to trvá.
Když plujeme pod Mánesovým a Čechovým mostem, stojí první dáma u kormidla a řídí Vltavu, jeden ze tří posledních parníků dochovaných z historické flotily. Lidé na Kampě se usmívají a mávají, houslisté právě hrají Mozartovu Malou noční hudbu a motivy z Bizetovy opery Carmen. Ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková informuje, že se památkáři budou snažit o zapsání Vltavy jako Kulturní stezky Rady Evropy, kam patří například Svatojakubská cesta do Santiaga de Compostela a další evropská místa s duší a příběhem.
Jsou dny, na něž se nezapomíná. Tento je jedním z nich.
kla