Soňa Červená byla přírodní úkaz
Nejbližší spolupracovnicí slavné pěvkyně Soni Červené, jejíž nedožité 100. narozeniny si právě připomínáme, byla Dana Píchová.
Dana Píchová
Tato vůdčí osobnost Nadace Soni Červené připravuje letos vzpomínkové akce a zúčastnila se i vernisáže výstavy Vivat Červená na radnici Prahy 2 a koncertu na Novoměstské radnici. Se Soňou Červenou se dobře znala a dovede o ní zajímavě vyprávět.
Jaké osobnost byla Soňa Červená?
Naprosto výjimečná. Byla svým způsobem přírodní úkaz. Cokoliv dělala, šla v tom do hloubky a muselo to být ne na 100 %, ale rovnou na 200 %. Měla životní krédo, které kdysi slyšela od Roberta Wilsona (americký operní režisér – pozn. red.), že všechno je v hlavě, že co si kdo umíní a co si vytýčí, to tělo vykoná. A dokazovala to celý život, až do svých 97 let, kdy už jí sil ubývalo, ale ještě stále vystupovala a dlouhé hodiny stála na jevišti. Její silná vůle byla zcela výjimečná. Stále se na něco těšila, říkala o sobě, že je věčný „těšič“. A kdybyste slyšela ten její nádherný smích…byla opravdu jedinečná.
Nelitovala někdy, že se v 90. letech minulého století po třiceti letech v zahraničí vrátila do Čech?
Nikdy toho nelitovala. Milovala Vltavu a chtěla v Praze zakotvit, proto také bydlela v bytě s výhledem na řeku – na Rašínově nábřeží v Praze 2. Milovala češtinu, její mluva byla nádherná, a i po těch letech venku hovořila zcela bez cizího přízvuku. Vysvětlovala to tak, že se svými psy mluvila jedině česky a dávala jim česká jména. V Americe zase přesvědčila operní domy, že Janáček se musí zpívat v češtině, a ne v angličtině. Přitom hovořila plynně německy, anglicky, francouzsky a z těch jazyků i překládala, domluvila se italsky. V Praze se zajímala o kulturní život, chodily jsme spolu na koncerty, do divadel, zajímala se o soudobou vážnou hudbu, skladatelé jako Jan Klusák, Petr Eben nebo Aleš Březina pro ni skládali. V posledních třech letech, po vážné zlomenině, jsem s ní trávila každý den, svým způsobem mi změnila život a moc mi chybí.
Jakým způsobem si ještě Soňu Červenou připomeneme?
Vřele doporučuji velkou výstavu o Soně Červené v Českém muzeu hudby, je opravdu krásná a první ohlasy jsou nadšené. Před několika dny jsem v Hradci Králové pokřtila parfém Soňa, který se bude prodávat online přes firmu Nefrito (česká rodinná firma specializující se na ručně vyráběné parfémy – pozn. red.). Česká pošta vydala k jubileu známku v počtu 200 tisíc kusů a 200 obálek prvního dne, ty obálky jsou ale už rozebrány. V létě bylo vydáno CD s áriemi, které na tomto nosiči ještě nebyly. A nesmím zapomenout, že už nějakou dobu má Soňa Červená svou planetku. Mít svoji známku a planetku, to se hned tak někomu nepodaří.
Na koncertu Věc Červená předal starosta J. Korseska kytice pěvkyním K. Kněžíkové a L. Hájkové
Ptala se: kla, foto: Jan Schejbal