Jan Šťastný: Život mě baví, žiju strašně rád

Herce Jana Šťastného lze při troše štěstí občas potkat v okolí náměstí Míru. Bydlí v centrální části Vinohrad a je dlouholetým členem souboru Divadla na Vinohradech.

ROZHOVOR

Jé žvotní období prvě prožívte

Šťstné Mm prc, ter mě bví žví neustle převpue,

mm šťstné rodnné zzemí, dvnctletého sn Žu šťstn

žvot

Jste šťstn, dž e olem ns tol zl nslí

Vl e vůl, říl pn Werch, e to t, vl e to nehorší, co

člově může pott At prosncov střelb n Flozofcé f

-

ultě, no to e hrůz ndo nemůže zručt, že už se to nd

nestne Ale musíme žít dl, vúzost strchu se žít ned, to

bchom se ednoho dne bl vít n ulc Imě vžvotě pot

-

l hrozné věc, sterm sem se musel vrovnt, le snžím se

vdět to osttní, co e fn Je přece spoust rsnch věcí n

světě, vůl term stoí z to žít, svědomím, že z hodnu se

m může stt něco šptného Žvot mě bví, žu stršně rd

Musí herec prožít bolestné chvíle, b dozl dt postvm

ptřčnou hloubu

Jo mld sem s mslel, že člově musí proít vším, pelem

obrovsou lsou, b měl tu ptřčnou žvotní zušenost pro

hrní Dnes už s to nemslím, protože herectví e věcí fnt

-

ze, předstvvost, všímvost, ter umožňue leccos odpozo-

rovt od osttních ldí Mmochodem, tovou všímvost měl

třeb rel Čpe, ter pozorovl, psl, popsovl přdvl

tomu svů nzor

Spsovtele rl Čp hrete n vnohrdsé scéně

vpředstvení Čes romn Jou eho replu říte ner

-

dě

Těch repl e moc J sem př zoušení Česého romnu znovu

noul do Čpovch níže, nestčl sem se dvt Ten

člově bl neuvěřteln vzonř, měl ohromn ct pro to, co se

děe, měl odhd,  věc dopdnou, vdevdest procentech

se trefl Ono b nm občs nešodlo s toho Čp zse znovu

přečíst

J se hre hstorc postv

Je to ošemetné Zvlšť, dž e to hstorc postv zpoměr

-

ně nedvné mnulost, d eště ží něteří pmětníc eho

dílo e snm pořd  nevpdm o rel Čpe Ale n

druhou strnu, možnost působt n publum srze postvu

Čp vthnout do eho vdění svět, vtom vdím šnc, 

oslovt ld

At nedůležtěší repl zní ted 

Je tm edn tov repl On ří „Děsím se dvu Je ne

-

rutěší nehloupěší ze všech přírodních žvlů“ Což e pro mě

přím odz n dnešní dobu, d se sndno nechme ovlvnt

zmnpulovt řčíme do svět věc, oterch nc nevíme,

le protože e nědo řel, t m mnohd slepě věříme

Dbuete smé chrsmtcé herce, mužné tp, lmče

žensch srdcí – ť už e to Antono Bnders, Mel Gbson,

Chrs Noth o pn Božs nebo Hns Sl ls Dotor

zhor do znch e podle vs nevětší frer

Coln Frth Občs mm tu čest dbovt tohoto brtsého

herce Vžd n mě působí o vel člově noblesní entle

-

mn M vsobě stou rc noblesu,  sem se sním nd

nesetl, le n mě t působí, noblesu mm n ldech rd

Ale hlvní cenu Frntš Flpovsého z dbn ste dostl

nolv z Frth, le z Bnderse J se dbue Bnders

Dbn se hodně proměnl Dnes flm musíte udělt hodně

rchle, třeb z den, dežto dřív se hodně zoušelo elo se

po smčch, postupně J mm svů recept, d se shercem,

dž ho vdím poprvé, učím dcht P se propoíme už

trošu vím dopředu, co od ně můžu očevt To le nepltí

uBnderse, protože  e rozdvočel, t uně nd nevíte,

co vm vpříští replce uděl, e to špněls žvočch Mou

mbcí e hercům to nepozt

Co ste chtěl od žvot, dž ste bl mld

Mmn e léř, tt stvební nženr mě hrozně bvlo,

dž dom rsovl n prně, tže sem t trochu nlnovl

oběm oborům mch rodčů P přšel otrmelec  dělm

něco dmetrlně odlšného Vždc se snžím bt otevřen

tomu, co žvot ssebou nese, hrní t ně e mně smo

přšlo Děll sem mtérsé dvdlo, m sem se dostl t,

že sem zsočl z chběícího spoluž, už tm zůstl Př

podvní přhlše n vsoou šolu mě nědo přemluvl, ť

zusím tlentov n DAMU, on mě vzl První dv ro

sem le vůbec nevěděl, co tm dělm, bl sem přesvěd

-

čen, že toho nechm Mí spolužc bl dět herců, vrůstl

vdvdelních štnch, všechno věděl,  nevěděl nc Ale

m profesor Jn Hlvčov mě provedl studem tovm

způsobem, že m otevřel oč

SJnou Hlvčovou vs polo celožvotní přtelství, doon

-

ce ste z ní přešel zNrodního dvdl do vnohrdsého

Neltovl ste něd

N Vnohrdech sem už třcet dv let nžm měnt nehod

-

lm Jn bl pro mě o druh mm Odešl sme sní zN-

rodního dvdl tř, Petr ost Smon Postlerov, všchn

čtř sme už n Vnohrdech zůstl Jn Hlvčov m bl

Petr ost dosud e velm vzorem, neen po umělecé, le

po ldsé strnce Nd se nebl řít, co s mslí, stt s

z svm nzorem An dnes není ednoduché ustt svů nzor

vontextu dob, le ždého člově něco proflue, poud s

z svou prvdou stoí, t o Jn Petr, p e co se od nch

učt

dž ste učl n DAMU, co ste rdl svm studentům

Vzpomínm n Jru Menzel, terého sem měl moc rd měl

sem tu čest td n Vnohrdech sním udělt něol omedí,

ter vžertu řívl „Hlvně svžně, svžně, ť ndo nepozn,

 e to blbost“ J rd nomu nedvm dž sem učl n

DAMU, říl sem m Jedn rozdíl mez nm e, že  herecé

zušenost už mm vs to teprve če, n sme s rovn

Uns vdvdle sou všchn mldí herc ndšení prcovtí

povídme s mez sebou oosobních problémech Toho s

moc cením, že zherecch šten zmzel t přehnn úct,

z mého mldí bch s netroufl ít z něterm ztěch brdů

svěřovt se m Tže to herecé prostředí e tové nor

-

mlněší Mm mldé ld hrozně rd, nspruu se ech enerí,

le zroveň se oně trochu boím Přpd m, že e vnch víc

úzost, než to blo zmld umé enerce, ter musel čelt

větším tlům v době, d  demorc blo eště dleo A to

ns prdoxně obrnlo

Je podle vs šod, že herc, ž n vm, opustl svět

polt

Jech vstup do polt bl po smetu loc, umění m

vsobě určt morlní etc redt Odlv nstl té přro

-

zeně, ldé b měl dělt prc, teré rozumí, terou vstudovl

umí  J osobně bch do ní nd nevstoupl, od toho tu sou

poltc Nším úolem e oslovovt ultvovt ld pomht

tomu, b zdnešní trochu sobecé dob nezmzel elementr

-

ní slušnost empte Není to ednoduché, protože mle mí

ldé strch ovlstní exstenc, loc se soustřeďuí hodně n

sebe

Sm sdílíte herecou štnu

Se svm spolurodem ze Zlín Svťou Soplem Už řdu let

td spolu přežívme rozumíme s N tomhle místě, de

sedím, ds sedvl pn Gustv Nezvl Dvdelní štn e

mcé místo, steně o celé vnohrdsé dvdlo dž sem

sem poprvé přšel z tehdeší ředtelou Jřnou Jrsovou

dsutovt obudoucím nžm, přhodlo se m něco, co se

stv ednou z žvot Hned ve vrtnc sem měl poct, že sem

dom To dvdlo m vsobě m, není to en těm enercem

slvnch herců režsérů, e to eště něco nvíc, co se těžo

defnue Něco td vtom domě lít

N zčtu ste mluvl otom, že herec Šťstn e šťstn

Nechbí vm poctu doonlého štěstí přece en něco

Třeb dcer

Ml prncezn é, tu bch rozmzlovl Jen nevím,  se to

děl, b to zse nebl lu Ptala se: kla

Herce Jn Šťstného lze př troše štěstí občs

pott v oolí nměstí Míru Bdlí v centrlní čst

Vnohrd v Prze 2  e dlouholetm členem souboru

Dvdl n Vnohrdech N první pohled smptc

-

, přrozen, neozl, le mle promluví, eho

smetov hls nenech noho n pochbch, že e

to oprvdu on, eden z nevhledvněších česch

herců  dbérů

Jn Šťstn Žvot mě bví, žu stršně rd

5

o Čp v Čsm romnu

FOTO TIN

ČÍSLO  – ÚNOR 

DO JE JAN ŠŤASTNÝ

Osmpdestlet znm dvdelní, flmov  televzní

herec m domovsou scénu v Dvdle n Vnohrdech,

vdět ho můžete občs  v dvdle Vol nebo

v Dvdle U hsčů Jde z role do role, čsto hre

v televzních serlech  e vhledvnm dbérem,

moderue, nmlouv udonh V roce 2020 dostl

hlvní cenu z dbn (Cenu Frntš Flpovsého)

z von v Almodóvrově snímu Bolest  slv,

de dbovl Bnderse v rol Slvtor Mllo

Jeho neoblíbeněším flm, teré ho nd neomrzí,

sou Intmní osvětlení Ivn Psser  merc sc-f

sníme Interstellr Je podruhé žent  m tř sn

(nestršího v prvním mnželství vženl)

FOTO DNV