Slovo úvodem

Vážení čtenáři, 

rád bych se s vámi vrátil v myšlenkách do doby, kdy už jste nebyli dětmi, ale ještě jste nebyli dospělí. Těch možností, kde trávit svůj volný čas, nebylo mnoho (dětské hřiště už nebaví a do hospody vás ještě nepustí), a není tomu tak ani v dnešní době. Tee-

nageři jsou stále velmi opomíjenou věkovou skupinou. Nikdy nezapomenu na zážitek z pracovní cesty do Kodaně. Byl krásný slunný den a já jsem se zrovna nacházel na náměstí, bez aut, plném stromů, laviček a různých druhů herních prvků, když jsem najednou uslyšel povědomé zvonění. Dětem ve škole, umístěné v jedné z budov lemujících náměstí, začala velká přestávka. V tu ránu vyběhly ze školy desítky, možná i stovky dětí a zaplnily celou plochu. Někdo si házel s míčem, někdo hrál na babu, někdo jezdil na skejtu či koloběžce. Každý si našel nějakou aktivitu, která jej baví, a z jejich tváří zářila čirá radost. Vzpomněl jsem si na svoji velkou přestávku na základní škole, kdy jsme museli chodit po chodbě do kolečka. Co bych jako kluk dal tenkrát za takový prostor…

Dvojka má mnoho krásných a reprezentativních parků. Většina z nich ale, včetně nejznámějších Riegrových sadů, Grébovky nebo Karlova náměstí, dostala svou podobu již v 19. století. Od té doby se však potřeby a způsob trávení volného času, zejména mladých lidí, značně proměnil a vzniká tak touha po nových atraktivních prostorech, která se ovšem střetává s realitou. Stromy v ulicích musely ustoupit dopravě a inženýrským sítím. Parky se tak staly z místa odpočinku a trávení volného času jedinou možností, kde se dá v letních vedrech ve městě přežít. Navíc doprava nevyhnala z ulic jen zeleň a stromy, ale právě i neformální a neorganizovanou hru dětí.

Projekt Revitalizace Sadů Bratří Čapků a předprostoru ZŠ Kladská, na kterém spolu s kolegy již druhým rokem pracujeme, je proto výzvou, jak skloubit potřeby mladých při zachování krajinných a historických hodnot parku. 

Přeji vám spoustu radostných zážitků ve vašem oblíbeném parku na Dvojce.

Jiří Kotal, architekt, U / U Studio