Velká politická debata II.
Přinášíme druhou část velké politické debaty, kde jsme se zástupci politických stran na Praze 2 probrali témata, na která se nedostalo v červnovém čísle. Debaty se tentokrát zúčastnili za vládnoucí koalici místostarosta pro životní prostředí Jan Recman (ODS), místostarosta pro IT a volnočasové aktivity Jan Kolář (ANO) a radní pro dopravu a podnikání Tomáš Halva (TOP 09). Opozici zastoupili Jana Bašusová (Praha 2 sobě), předseda zastupitelského klubu Pirátů Martin Altschmied, Jaroslav Němec (Jsme Praha 2) a Karel Koželuh (STAN). Zástupci SPD se pokračování debaty zúčastnit odmítli.
Zleva Karel Koželuh (STAN), Tomáš Halva (TOP 09), Martin Altschmied (Piráti), Jan Kolář (ANO), Jana Bašusová (Praha 2 sobě), Jaroslav Němec (Jsme Praha 2) a Jan Recman (ODS)
Cítíte se v Praze 2 bezpečně?
Jan Recman: Já se cítím na Praze 2 určitě bezpečně. Myslím si, že to je jedna z oblastí, které občané Prahy 2 vnímají jako pozitivní a dobré. Je to otázka dlouhodobé práce se strážníky, s policisty, s IZS. Praha 2 pro ně dělá hodně, podporuje je finančně, má pro ně vyhrazené služební byty. Motivace a spolupráce s těmi složkami je esenciální. Samozřejmě, vždycky je co zlepšovat, musí se na tom pracovat dál. Je tu například otázka bezdomovectví, rušení nočního klidu v okolí klubů, které se na naší městské části nacházejí. Tam upíráme pozornost.
Jana Bašusová: Praha 2 není vyloženě nebezpečným místem, ale jsou zde problémové lokality, kterým je určitě potřeba se věnovat. Karlovo náměstí je jedním z těch míst, ale jsou i další, zejména v horní části Folimanky, různé podchody pod železnicí, boční uličky, zákruty. Vítám, že máme na Praze 2 klub Beztíže, to vnímám jako hodně důležitou instituci. U nočních klubů je také prostor pro posílení a spolupráci s policií. Jsme v centru Prahy, noční kluby tu patří k životu, ale je důležité, aby policie byla v ulicích, usměrňovala hluk, aby lidé, kteří tu žijí, měli kvalitní život, a ne neustálý hluk pod okny kvůli koncertům, které se třeba na Praze 2 vůbec odehrávat nemusejí.
Jan Kolář: Víme, že existují na Praze 2 lokality, které jsou označované jako méně bezpečné. Karlovo náměstí, I. P. Pavlova, ale v globálním měřítku jsme na tom skutečně velice dobře. Policie a IZS nám vychází vstříc víc než třeba na jiných městských částech, což je skvělé. Problém je ale obecný podstav lidí a vůbec sil v těchto složkách, přesto je situace na Praze 2 nadprůměrná. Vždy je ale prostor ke zlepšení. Podstav řešíme tak, že příslušníkům záchranných složek poskytujeme služební byty, díky tomu se na území Prahy 2 může policie chlubit tím, že se k ní hlásí víc lidí než jinde.
Martin Altschmied: Já osobně se nebojím po městské části chodit ani ve večerních hodinách. Nemáme tu oblasti, kde by se člověk vyloženě bál, že ho někdo přepadne, i když pro ženy a děti to komfortní být nemusí. Nesdílím názor kolegů z koalice, aby u nás nebyla žádná nízkoprahová centra. Tím, že je odsuneme za hranice Prahy 2, problém bezdomovců nebo uživatelů návykových látek nevyřešíme. Jiný problém se týká i dopravy. Poslední dobou si všímám, že kurýři různých přepravních a doručovacích služeb jezdí bezohledně po chodnících. A z toho já mám největší obavu, zejména když jdu s dětmi, že se najednou vyřítí kurýr na třicetikilovém „kole“. A policie to není schopná řešit.
Tomáš Halva: Na Dvojce se cítím bezpečně. Je to díky systematickému přístupu radnice k řešení bezpečnosti v ulicích. Chci ale reagovat na ta nízkoprahová centra: podle mě se tím problém se závislými nevyřeší, naopak se sem natáhne ještě víc. Krásnou ukázkou je Anděl. Určitě bych nechtěl, aby v Praze 2 vzniklo místo, které by vypadalo jako na Andělu. Zároveň je dobré zmínit, že městská část může pomáhat i různými úpravami nebo změnami veřejného prostoru, ať rekonstrukcemi a osvětlením problémových míst, či zvyšováním bezpečnosti dopravy, například rozšiřováním prostor před základními školami.
Jaroslav Němec: Problém je, že ve večerních hodinách je v ulicích méně strážníků městské policie, než bylo třeba před 8 lety. Přes den je jich tu jakž takž, ale nočních už tolik není. Před osmi lety tu měšťáci chodili pěšky po chodnících, dnes už jezdí jenom auty, takže jsou na ulici vidět míň. Teď v létě chodí Dvojkou lidé, kteří si tipují byty, tipují si auta, a když nevidí, že kolem aspoň projde nějaký policajt, ať už městský nebo státní, tak taková místa vyhledávají, a mají se kde schovat.
Znamená podle vás víc policistů v ulicích větší pocit bezpečí?
Jaroslav Němec: Ne, já chci, aby ti policisté byli na těch místech, které vidíme, aby se tam více procházeli. Například podchod u Lidlu na Slupi, tam je problém i přes den. Mám pocit, že policisté se tomu místu spíš vyhýbají. Tam vystávají lidé, kteří už od rána jsou pod vlivem, a i když třeba nic nedělají, tak pocitu bezpečí to nepřispívá, zvlášť když kolem chodí děti do školy ve Vratislavce.
Jan Recman: Já bych se chtěl strážníků zastat. Nemyslím si, že by se vyhýbali těm místům, nebo že by nebyli vidět. Já například znám „svého“ měšťáka, který chodí kolem našeho domu. Myslím, že lidé jejich práci oceňují. A co se týče nočních klubů, ty městská policie monitoruje pravidelně. Jedna z věcí, která ohromně pomohla, je mimochodem to, že jsme na Karlově náměstí poskytli dům pro sídlo krajského ředitelství policie.
Karel Koželuh: Je pravda, že Praha 2 jako taková je vyhodnocována jako jedna z nejbezpečnějších. Koneckonců celá ČR je mezi první světovou desítkou nejbezpečnějších zemí. Městské části mají ale řešit konkrétní problémy. Lokality, které máme problémové z hlediska bezpečnosti na Praze 2, jsou všem poměrně dobře známé. Týká se to jak Karlova náměstí a přilehlého parku, kde se vyskytuje problém bezdomovectví, dealerství a podobně. Stejně tak oblasti Hlavního nádraží, případně třeba prostory kolem I. P. Pavlova, Jugoslávské ulice, dál bych zmínil Zítkovy sady, Palackého náměstí. Souvisí to i s činností městské části. To znamená, pokud máme například v oblasti Zítkových sadů a Palackého náměstí ne úplně dobře řešený veřejný prostor, pokud tam nemáme dostatečné prosvětlení, pokud tam máme stinná zákoutí, pokud park nemá dostatečný kamerový systém, pokud se tam i nedostatečně uklízí, tak samozřejmě je lákavou destinací pro sociálně patologickou klientelu, nebo drobnou kriminalitu. A to všechno zásadně snižuje kvalitu toho veřejného prostoru i pocitu bezpečí pro veřejnost. Praha 2 nemůže říct, že se jí situace v Zítkových sadech nebo na Palackého náměstí netýká, ale musí skutečně iniciativně přistoupit k řešení toho problému. Buď samostatně, anebo ve spolupráci s hlavním městem. Druhá věc jsou hlučné provozovny, ať už v oblasti Mánesovy ulice, nebo v Americké, Krymské, Francouzské a podobně. Tam nestačí jen vykonávat patrolní činnost městské policie, to chce dávat blokové pokuty na místě, provádět měření prostřednictvím hygienické stanice. Další věc, kterou bychom měli zásadním způsobem řešit, je otázka našich parků. V Riegrových sadech nebo na Folimance se problém vandalismu a rušení nočního klidu vyskytuje. A je potřeba tam vysílat daleko častěji městskou policii. A pokud už problém s vandalismem vznikne, tak musíme rychle odstraňovat jeho následky, jinak to problém jen zesiluje.
Tomáš Halva: Mám teď z vašich slov pocit, že Karlovo náměstí je snad to nejhorší náměstí v celé ČR. Já na Karláku bydlím, a musím říct, že za poslední tři roky se tam bezpečnost výrazně zlepšila. Chodí tam pravidelné hlídky strážníků městské policie i Policie ČR, nově hlídky i se psy, což je jedno z nejefektivnějších řešení, jak z tohoto místa vypudit drogovou scénu. Zároveň jsou na Karlově náměstí přítomny i koňské hlídky. Jinak co se týče Hlavního nádraží, tak ta problematická část, o které pan Koželuh hovoří, patří Praze 1 a s tím bohužel jako Dvojka nedokážeme nic dělat.
Jana Bašusová: Byl zde zmíněn podchod u Lidlu, zrovna tam jsem strážníky nikdy nepotkala. Chodí si kupovat do Lidlu svačinu, ale na protějším chodníku je nepotkáte. Na tato místa je opravdu potřeba se zaměřit, a pokud samospráva nemá páky, je potřeba tlačit na ty, kteří ty páky mají. Na Folimance jsme udělali okruh, kde může jet policejní auto, ale do horní stráně, kde se hojně vyskytují vandalové, sprejeři a podobně, individua, auto zajet nemůže. Tady je potřeba, aby policisté opravdu vystoupili a byli vidět.
Další téma je školství. Školy v Praze 2 mají skvělou pověst. Zajímalo by mě, zda vidíte prostor, kam jej posouvat.
Jan Kolář: Jsem člověk z praxe, 15 let jsem učil na střední škole, a musím říct, že děti, které přišly na naši školu z Dvojky, byly vždy lépe připravené než děti z okolních městských částí. V rámci Prahy se rozdíly stírají, ale dvojkové školy jsou z pohledu objektivních dat jedny z nejlepších. Je to mimo jiné právě díky velké podpoře zřizovatele. Ředitelé škol mají skvělé vztahy s radnicí, vycházíme jim vstříc. Školy si vzájemně nejsou konkurencí, ale partnery. Pomáhají si a je to vidět, a mají super jméno nejenom v rámci Prahy.
Martin Altschmied: Co se týče výsledků žáků, tak jsou opravdu nadprůměrné, ale obecně je vždy co zlepšovat. Mně se třeba nikdy moc nelíbilo to, že každá škola je trochu jinak zaměřená. Rodiče si ale kvůli spádovosti nemají možnosti školy vybírat. Narazil jsem na spádovost, což je u například Londýnské dlouhodobý problém. Jsou tam byty, do kterých se každý rok přihlašuje patnáct nových dětí. V tomto bych byl rád striktnější. Vím, že třeba na Praze 6 už proti tomu nějakým způsobem bojují, je to samozřejmě na hraně, co se týče legislativy, ale alespoň to nějakým způsobem zkouší.
Jaroslav Němec: Spádová turistika je problém celé Prahy. Začátek každého školního roku je pro rodiče prvňáčků velmi stresující situace, jestli budou vylosovaní nebo ne. Já vím, že se to vždycky podaří. Snažím se rodiče uklidňovat, když se na mě obrátí. Každé dítě se ve finále někde na Praze 2 umístí, byť možná ne úplně do školy, kterou preferují. Mohli bychom se ale bavit o tom, že by všechny školy na Praze 2 byly spádové pro Prahu 2. Všechny naše školy jsou přece nejlepší.
Jan Recman: Spádovou turistiku považuju za velký problém. Je to také trochu daň za to, že naše školy jsou opravdu výjimečně dobré v rámci celé Prahy. Je pravda, že Praha 6 se to snažila řešit. Bohužel to dopadlo tak, že systém kontroly trvalého pobytu, které navrhovali, soud odmítl. Chtěli dokládat, že dítě opravdu na té adrese žije, například různými výpisy a účty, brali si na pomoc OSPOD, zda dítě žije na adrese s rodiči apod. Soud prvoinstančně rozhodl, že na to Praha 6 neměla právo. Možností pro ředitele a městskou část, jak s tím můžou bojovat, je tak nyní málo. Primárně se musí změnit legislativa. Nebráním se diskuzi zřídit jen jeden spádový obvod, avšak i v rámci Prahy 2 pak budeme řešit přetlak na některé vybrané dvojkové základní školy. Ale vrátil bych se k té základní otázce, jak posunout školství dál. Já si myslím, že primárně jde o podporu jednotlivých lidí, učitelů, nepedagogických pracovníků a ředitelů. Ti totiž můžou především za to, že jsou naše školy tak dobré. Proto je radnice také tak moc podporuje.
Má vůbec zřizovatel, v tomto případě městská část, kompetence mluvit těm školám do koncepce?
Karel Koželuh: Do koncepce jim přímo mluvit nemůže, ale může jim poskytovat určitou podporu a metodiku, včetně právní podpory. A samozřejmě je otázka toho, zda městská část podpoří ředitele v tom, aby tam, kde se to jeví jako obzvláště křiklavé a kde je nějaká jaksi zásadní pochybnost, podobné věci prověřovali. Umisťování dětí do mateřských a základních škol musí městská část řešit, například navyšováním kapacit. Neříkám, že to nedělá, samozřejmě, že se o to snaží, například výstavbou pavilonu ve Štěpánské. Je to závazek celé politické reprezentace na Praze 2, v tomhle smyslu jsme všichni na stejné lodi.
Tomáš Halva: Městská část Praha 2 průběžně na navyšování kapacit úspěšně pracuje, realizuje například vestavby jednotlivých učeben do nevyužívaných půdních prostor. Co je za mě v rámci Prahy 2 asi nejdůležitější, je to, jak rozmanitý prostor pro jednotlivé aktivity městská část, respektive školy jako takové, dětem nabízejí. Poskytujeme mimoškolní aktivity v polyfunkčních dílnách v Sarajevské ulici, což doplňuje klasické vzdělávání ve školách a umožňuje děti připravovat na život, ať je to v různých řemeslech, v digitální přípravě, robotice a podobně. Vnímám, že školy na Dvojce dokáží připravit na život v různých aspektech života. Není to jenom o jednom výsledku – dle mého, to je dávno překonaná věc. Také mi přijde, že zapomínáme, díky komu to je. Je to díky všem pedagogům na našich školách. Jim patří obrovské díky, protože dělají neskutečnou práci, úžasně se žáky pracují a formují je do mladých lidí, kteří jsou připravení pokořit svět.
Jan Kolář: Zaznělo tu, že je škoda, že je každá naše škola trošku jiná. Je to i přístupem pedagogů, a proto tam ti jednotliví pedagogové učí, ředitelé mají nějakou vizi. Výstupní úroveň žáků je však ze všech škol víceméně stejná, držíme si vysokou laťku napříč. Pedagogům patří určitě obrovský dík, ale my máme kvalitní pedagogy tady na školách právě proto, že jsou takhle prestižní a populární. Je pro ně čest učit na škole na Praze 2.
Jana Bašusová: Spádová turistika je skutečně téma, které by se mělo v příštím volebním období řešit. Měla by se hledat férová pravidla, jak se proti tomu bránit. I o jednom spádovém obvodu se určitě můžeme bavit. A další vnímám i systém zápisu do školek jako problém, nebo věc, která by se dala zlepšit. Myslím, že velký stres rodičům působí i zápis nebo přijímačky na střední školy. Deváťáci jsou teď ve velmi složité situaci a rozhoduje množství peněz, které ta rodina má a které může vynaložit na přípravné kurzy. Radnice by mohla zřídit například bezplatné kurzy na přijímačky pro deváťáky, takhle to funguje už na Praze 7. Co se týče učitelů, je skvělé, že máme možnost nabídnout i obecní byty. Ale aby to byla opravdu pomoc a podpora, tak jim nemůžeme nabízet byty, které nemají kuchyňskou linku. I my bychom mohli přiložit ruku k dílu a nabídnout třeba některé nemovitosti magistrátu ke zřízení střední školy.
Karel Koželuh: My bychom rádi zavedli jakýsi stipendijní program pro další vzdělávání v různých oblastech našich pedagogů, tedy posilovat jejich znalosti, v jazycích a podobně. Přicházíme i s návrhem na možnost jakýchsi sabatických roků, kdy daný pedagog, když mu hrozí vyhoření, by měl možnost prostě jít třeba na nějaký stipendijní program, odpočinout si trochu od pedagogické činnosti a načerpat nové síly. Je nesmírně důležité, aby ve školách působili psychologicky vyrovnaní, stabilní pedagogové v plné síle.
Jan Kolář: My máme v každé škole školního psychologa, to je strašně důležitá věc. Tohle máme podchycené.
Tomáš Halva: V tomhle je Praha 2 průkopnicí. Žádná jiná městská část neměla na každé škole svého psychologa, který řeší nejenom šikanu, prevenci jejího vzniku, ale i psychologickou pomoc v rámci třídního kolektivu.
Jaroslav Němec: Já chci navrhnout, že se blíží oprava budovy v Legerově ulici, která se rekonstruuje. Měli bychom se začít bavit, co s ní dál, jestli ji budeme dál pronajímat, anebo z ní třeba vytvořit novou střední školu.
Jan Recman: Ad střední školy: situaci v celé Praze vnímáme taky jako velký problém. V dalším volebním období budeme ve spolupráci s magistrátem usilovat o to, aby na území městské části Prahy 2 byla zřízena nová střední škola.
Martin Altschmied: Takový osobní postřeh: všímám si občas, když chodím kolem našich sportovních zařízení, že i v poledních hodinách jsou prázdná, je to škoda. Jestli by nestálo za to udělat tady nějaký motivační program pro ředitele, co se týče nabízení sportovišť, třeba skupinám, které si tam chtějí zahrát. Sportoviště by se využila a ta škola by z toho měla i příjem navíc.
Městská část Praha 2 investuje nejvíc jednak do školství, které jsme tady probrali, a pak do veřejného prostoru, do životního prostředí. Je to správně vyložená investice?
Jan Recman: Samozřejmě, kultivace veřejného prostoru je důležitá pro náš život. Potřeba trávit čas venku a nebýt v bytě se v těchto dnech zvyšuje. To vše se odráží v nutnosti investovat do těchto prostor. Praha 2 v tom může být výkladní skříní hlavního města. Zrekonstruovali jsme většinu parků, náměstí Míru je jedno z nejhezčích náměstí v republice. Přestože městská část investuje opravdu velké finanční prostředky do parků a do veřejného prostoru jako takové, tak i tak nejsme zadlužení a umíme hospodařit s finančními prostředky.
Jana Bašusová: Investice do životního prostředí jsou velice důležité. Prostředí, ve kterém se pohybujeme každý den, ve kterém žijeme, má být pro nás partnerem a ne překážkou. Takže je důležité rozšiřovat stromořadí, zejména s ohledem na klimatickou změnu, kdy jsou čím dál víc horka a léta, je potřeba dostat do ulic více zeleně. Tam, kde jsou jenom chodníky a vedle chodníků zaparkovaná auta, by mohla vznikat i místa pro setkávání, může tam být lavička, prostor, kde se setkají sousedé a můžou si chvíli pohovořit.
Tomáš Halva: Krásným příkladem budou třeba nově vzniklé stromy na Tylově náměstí. Jedna z těch nejzásadnějších a největších investičních akcí, která nás bude v následujících pěti až deseti letech čekat, je společná akce MČ Prahy 2 a hlavního města Prahy – rekonstrukce severojižní magistrály, kde ze „stoky automobilové dopravy“ vznikne krásný prostor, který skloubí jak potřebnou automobilovou dopravu, tak i nové stromořadí či parkování. Celý prostor dostane úplně jiný ráz. Životní prostředí je ale i o tom, jakým způsobem je veřejný prostor uklizený. A v tom je evidentní, že městská část Praha 2 je nejlepší městskou částí v celé Praze, řekl bych možná i jedním z nejlepších měst v celé České republice – na to, jak exponované místo jsme. A není to náhoda –je to tím, že z vlastního rozpočtu jsme vyčlenili za posledních deset let 311 milionů korun právě na čištění chodníků, odpadkových košů či likvidaci černých skládek.
Karel Koželuh: Připadá nám škoda, že současné vedení se primárně soustřeďuje na kvalitu parků. My to chceme rozšířit i na veřejný prostor. Chceme se dohodnout s hlavním městem na společných investicích a iniciovat tu změnu na konkrétních veřejných prostranstvích. Připomínám, že městská část vládne se značnými finančními rezervami a myslím si, že je lepší je nainvestovat ve prospěch všech do veřejného prostoru, než je nechávat být na investicích nebo na účtech. Důležité jsou ale i vodní prvky v ulicích, které umožňují odpočinek lidem v tomhle horku. Existují moderní smart řešení klimatizovaných kiosků, tak tady bychom chtěli zásadně vytipovávat místa, kde bychom podobná zařízení v rámci veřejného prostoru zřizovali. Co se týče úklidu, městská část se skutečně maximálně snaží. My si myslíme, že by se to dalo ještě doplnit o průběžný strojový úklid chodníků. My bychom rádi rozdělili městskou část na cca 15 až 20 oblastí, kde by prostě tenhle průběžný úklid probíhal neustále.
Martin Altschmied: Nám přijde, že se zbytečně moc peněz utrácí za různé betonové prvky, než za zeleň samotnou. Plánuje se rekonstrukce Riegrových sadů, všiml jsem si tam cvičících prvků pro seniory. Já osobně nechci upírat seniorům pohyb, ale já jsem na těch prvcích napříč Prahou asi v životě žádného seniora cvičit neviděl. Různá ta sousedská setkání, která proběhla, jsou za mě fajn, ale ten proces by podle mě měl začít už dříve. Měli bychom nejdříve za těmi lidmi jít a zeptat se jich, co by tady chtěli, co by využili, co se jim třeba líbí v jiných městských částech.
Jaroslav Němec: Když jsem byl ve Vídni nebo v Sofii, tam jsou pítka všude, kde se pohybují lidé, ani je nemusím vyhledávat. Pítka, zdroje pitné vody, mi v Praze chybí všeobecně, a chybí mi i v parcích, které spravujeme my. Někde už zmizely, třeba ve Folimance, někde zase nefungují. Ale měli bychom se zaměřit na to, aby těchto vodních prvků bylo na Praze 2 mnohem víc.
Jana Bašusová: Na zmizelá pítka z Folimanky jsem taky chtěla upozornit. Taky mi chybí mít možnost se někde občerstvit vodou a považuji to za důležité, aby tahle místa vznikala. Možná byly zničené, když jsou u dětských hřišť, tak se typicky zanášejí pískem, pak je potřeba najít jiný, odolnější typ, ale nemůžou kvůli tomu mizet. Co se úklidu týče, jsou tu místa, která my neuklízíme, protože už je to na hranici naší správy. Abych byla konkrétní, tohle se děje na Folimance u laviček, které jsou podél cyklostezky nebo u smíšené stezky u Botiče, tak za lavičkami bývá naházených i sto plechovek. A kolem projíždí auto Komwagu a vůbec je to nezajímá. To samé je u podchodů. Tam se na schodech válí opravdu neuvěřitelný hnus a nikdo to 14 dní neuklidí, protože to je ve správě Správy železnic. To není v pořádku.
Jan Recman: Městská část přispívá nemalou částku 30 milionů ročně právě na dočišťování ručním i strojovým úklidem všech chodníků na našem území. Strojové čištění už v tuhle chvíli na území Prahy 2 probíhá, a to včetně uklízení psích exkrementů. Jako první městská část jsme i zaváděli naše koše na psí exkrementy v ulicích. Výsadba a údržba stromů v ulicích je jak víme v kompetenci TSK, ale městská část neustále trvá na tom, aby TSK dosazovala stromy i do prázdných rabátek. My jim dokonce přispíváme částkou 1 300 000 Kč ročně na to, aby ta výsadba proběhla. Pítka a různá další osvěžítka jsou hrozně důležitá a v poslední době na Dvojce neustále vznikají, v tuto chvíli jich u nás máme 33, buď pítka nebo mlžítka. Do budoucna je plánujeme rozšiřovat, a to včetně i rekonstrukce pump, které jsou na území Prahy 2. Pokud jde o příležitostné excesy v podobě odpadu a úklidu, které tady jsou, tak ano, to se může stát, ale právě proto Komwagu ročně platíme navíc, za likvidaci černých skládek. Když jdu po Praze 2 a vidím nepořádek u kontejnerů, tak to prostě vyfotím, posílám na Komwag a oni jsou schopní toto řešit do dvou hodin. Zdá se mi zvláštní, že by tam někde nechávali za lavičkou odpadky z důvodu, že to nemají ve správě. Poprosil bych ale všechny, aby využívali tyto služby likvidace černých skládek, a tak nepřímo s úklidem městské části Praha 2 pomohli.
Jan Kolář: Vyzval bych všechny čtenáře, aby se prošli po našich městských hranicích. Okamžitě poznáte, když přecházíte z Prahy 10, Prahy 3 nebo Prahy 1 na Prahu 2. Úklid je tady velmi nadstandardní. Máme jednu z nejčistších městských částí. Kdykoliv se někde objeví odpadky, stačí použít linku Komwagu a během pár jednotek hodin, spíše jsou to desítky minut, je problém odstraněn.
Karel Koželuh: Nám jde o to, že strojový úklid chodníků by měl být četnější. Posílili bychom například i oblast veřejných toalet. Jednak v kapacitách nemovitostí, které vlastní přímo Praha 2, ale samozřejmě na veřejných prostranstvích mohou vznikat různé typy zařízení, které saturují tuhle potřebu, a my se o tohle chceme maximálně zasloužit.
Tomáš Halva: Závady nemusíme hlásit pouze na linku, ale máme taky aplikaci Dvojka. Funguje to opravdu skvěle v tom, že člověk v reálném čase vidí, jakým způsobem se ten podnět řeší a jak se řeší. A na závěr neméně důležitá věc: životní prostředí není jen o tom, jaké máme parky nebo ulice. Máme tu i vnitrobloky, které existují v každé části naší čtvrti. A městská část poskytuje samostatný dotační program právě na jejich obnovu. Musím říct, že výsledky z rekonstrukcí těch vnitrobloků stojí za to a funguje to tam nádherně.
Jan Kolář: Praha 2 má Webgis, je to mapový portál dostupný z webových stránek, pravděpodobně i proklikem z mobilní aplikace, a tam je většina toho veřejného prostoru velmi dobře popsána a katalogizována. A věřím, že i tahle jednotlivá pítka a mlžítka tam už jsou. Takže nejenom z aplikace, ale i z webu je možné to okamžitě dohledat. Aplikace je zároveň ideálním zdrojem informování právě v případě třeba klimatické krize, my skrze ni můžeme občany varovat například před nějakým zvýšeným pohybem ve venkovním prostoru v případě nebezpečí. Je to multifunkční informační zdroj.
Martin Altschmied: Životní prostředí má podporovat komunitní život. S tím souvisí podpora různých věcí, jako je třeba komunitní zahrada. V některých městských částech se zřizují třeba i místa, kde lidi můžou grilovat. Neříkám, že všechny parky v naší městské části jsou na takovou aktivitu vhodné, ale určitě aspoň jedno, dvě místa bychom mít mohli.
Debatu vedl: Jan Martinek