Historie podzemní stavby

Kryt Folimanka je největší podzemní stavbou na území Prahy 2. Vznikl v 60. letech minulého století jako stálý úkryt civilní ochrany. Jeho kapacita je 1 300 lidí. Před dvanácti lety ho městská část Praha 2 zpřístupnila veřejnosti. Konají se zde příležitostné výstavy a prohlídky pro veřejnost.

Je umístěn 20 metrů pod zemí. Jeho rozloha je 1 332 m2, plocha pro ukrývaní obyvatelstva činí 712 m2 (zbytek jsou technicky provozní bloky). Kryt je v dobrém technickém stavu, osvětlený, vytápěný, bezbariérový, větraný (kvůli vlhkosti) a v případě nebezpečí (např. při chemickém útoku) může okamžitě sloužit svému původnímu účelu. V době jeho vzniku se počítalo s tím, že ho budou obsluhovat čtyři osoby a velitel krytu.

Během příprav na stavbu Nuselského mostu byla odstřelena část stráně na vinohradské straně údolí. Exploze sice funkčně kryt neponičila, ale od té doby je vlhký.

Na svou dobu se jednalo o velkou a nákladnou stavbu. V krytu je několik studen, dvě toalety, asanační místnost, ošetřovna, dvě kyslíkárny, tři filtroventilační jednotky, dvě prachové komory, dvě provizorní márnice, spojovatelna a energetické centrum, kde je umístěn tříválcový 32 kW dieselový agregát z roku 1955. Ten v případě potřeby zajišťuje osvětlení, vodu, elektřinu a vzduchotechniku. Kryt má pancéřové dveře, jeden hlavní vchod, dva nouzové východy, několik nouzových výlezů do kopule a pozorovatelnu. 

V hlavním městě je téměř 800 podzemních krytů, na Dvojce je jich 22. Mají různé vlastníky, například ministerstva, bytová družstva, soukromé firmy či hlavní město Praha. Krytů civilní ochrany srovnatelných s kapacitou bunkru Folimanka je v Praze pouhých deset. Do největšího krytu na území metropole v Bryksově ulici v Praze 4 by se vešlo 2 800 osob. Další kryty vznikaly po celé republice, jejich výstavba skončila až na začátku 90. let.