Oběd kolem stovky na tácku. Kam zmizely lidové jídelny?
Veřejné lidové jídelny, vývařovny, kde se lidé mohli lacině najíst, fungovaly v Praze ve velkém před desítkami let. Začátkem devadesátých let většině podniků, jejichž vlajkovou lodí byl automat Koruna na Václavském náměstí, nadobro odzvonilo. Nahradily je fastfoody cizokrajných jmen, které k nám přicestovaly ze zámoří. V Praze 2 však několik podniků, kde vám na plastový tác nandají klasickou českou kuchyni, stále existuje, a dokonce vznikají nové. Pojďme si nyní několik z nich představit.
BISTRO U EVIČKY, Bělehradská 222/128
V pasáži Modrá pyramida, která propojuje Londýnskou a Bělehradskou ulici, vás možná zaujme cedule, která vede přímo do objektu pojišťovny Modrá pyramida. Projdete recepcí a dáte se dolů po schodech nebo výtahem a jste v nově otevřeném Bistru u Evičky. A co by vás sem mělo přilákat? „Výborné jídlo, výborné ceny, usměvavá obsluha a příjemné prostředí,“ vyjmenovává Eva Martínková, která má v Praze podobných jídelen několik, tu zdejší otevřela teprve prvního září. Volné prostory v Modré pyramidě našla přes inzerát. „Líbilo se mi, že je tu hodně místa na sezení, ale pořád je to jídelna s výdejem jídel na tácek,“ říká spolumajitelka bistra, které koncept vývařoven jako za starých časů už dříve učaroval. „Jídelen je málo. Bufetů na stojáka je v Praze víc, ale ty se mi nelíbí, nemáte u toho pohodlí,“ vysvětluje. „U nás si člověk sedne, rozloží si noviny a má u oběda klid. Ne že si vezmete sekanou do ruky a běžíte do metra. U jídla má člověk strávit nějaký čas,“ míní Martínková.
Ačkoliv podnik na první pohled vypadá jako závodní jídelna pro zaměstnance pojišťovny, v Bistru u Evičky se nají každý. „Chodí sem dělníci i lidi z kanceláří. Jsem ráda za každého zákazníka,“ říká Eva Martínková. Nabízí jim denně pět jídel s polévkou v ceně, na stolech jsou připravené karafy s vodou a sirupem. Oběd zde vychází kolem sto třiceti korun. „Vaříme především klasickou českou kuchyni, máme ale i minutkové menu se steaky a mexickou tortillou,“ říká majitelka, v listopadu je zde možné ochutnat i svatomartinskou husu. Zdejší dvě kuchařky připravují i snídaně, lahůdky a drobné občerstvení. Lidé se sem teprve chodit učí. „Kdo chce, tak nás najde. Plno tu zatím nemíváme. Byla bych ráda, miluju lidi a mám ráda, když je v podniku hukot,“ uzavírá Martínková.
MOMENTO VFN, U Nemocnice 499/2
V areálu Všeobecné fakultní nemocnice, mírně vlevo za hlavním vchodem, najdete nově zrekonstruovanou jídelnu Momento. Ačkoliv jejími zákazníky jsou především lidé z nemocnice – personál, pacienti i návštěvy –, jídelna je denně od sedmi do patnácti hodin otevřena pro širokou veřejnost. Zákazníci zde vždy najdou dvě polévky a tři hlavní jídla, která stojí okolo 140 korun. V nabídce je také teplý bufet, kde si strávník může dát například pečené kuře a hranolky. Jídelna nabízí každé ráno čerstvé snídaně: míchaná vajíčka, párky či smaženky, k dispozici je i salátový pult a páková káva. „Snažíme se lidem dodat kvalitní jídlo z kvalitních surovin za nízké ceny. Naší předností je především rychlý servis. Doba je uspěchaná, zejména lékaři si nemůžou dovolit čekat hodinu na občerstvení,“ říká provozní restaurace Kristýna Gorolová.
Jídelnu Momento vlastní společnost JLV, která v Česku provozuje podobných provozoven několik. Obědy sem přiváží z výrobny, která splňuje nejpřísnější požadavky na kvalitu surovin. Většinu klientely tvoří lidé z nemocnice. „Chodí k nám ale i lidé zvenčí, především starší. Vědí, že se tady mohou dobře a levně najíst. Cena rozhoduje, zvlášť když v okolí je všechno drahé,“ říká Gorolová. Největším zákaznickým hitem je podle ní místní gulášová polévka a svíčková. „Naši zákazníci milují i smažená jídla, například smažená játra,“ dodává provozní.
VÁCLAVSKÉ BISTRO, Karlovo náměstí, 315/6
Z tramvaje se nedá přehlédnout. Na rohu Karlova náměstí a Václavské pasáže už deset let funguje Václavské bistro, chutná a levnější alternativa dražším restauracím, které se v okolí náměstí nacházejí.
„K úspěchu bistra vede pět kroků. Musíte mít dobré místo, dobré suroviny, někoho, aby ho dobře uvařil, laskavě prodal a aby v něm byl pořádek,“ říká Alena Doležalová, majitelka bistra. Do Prahy se po smrti manžela přestěhovala z Milevska a v roce 1991 si v hlavním městě otevřela první cukrárnu. Po pěti letech se přesunula právě do Václavské pasáže, kde už čtvrt století provozuje Svatováclavskou cukrárnu. A když se uvolnil prostor přímo na hlavní ulici, neváhala. Nyní se v bistru, které funguje jako klasická jídelna, protočí 300 až 400 lidí denně, za oběd zde utratí kolem dvou stovek. Mnoho z nich sem chodí kvůli vyhlášené kulajdě, kterou zdejší kuchaři nestačí ani vařit.
Dávají do ní šlehačku s čerstvými houbami, které dodávají sběrači ze šumavských a jihočeských lesů. Také maso v bistru kupují z farmářských chovů, například z hovězí ekofarmy Rampuše. „Děláme také úžasný bramborák. Lidé ho musí dostat čerstvý i minutu před zavíračkou,“ chlubí se paní majitelka.
Oproti ostatním podobným jídelnám, které fungují většinou jen do brzkého odpoledne, zavírá Václavské bistro každý den v sedm večer, a zcela zavřeno pouze jediný den v roce, na první svátek vánoční 25. prosince. Všechny ostatní sváteční dny je otevřeno. „I kdyby měl přijít jediný zákazník,“ říká Doležalová.
tin